Demokratický stát musí tvrdě potlačit jakýkoliv extremismus

Policie zcela správně zabránila neonacistické provokaci ve výroční den tzv. Křišťálové noci, kdy se v nacistickém Německu konal pogrom na Židy. To, že si holé lebky chtěly dovolit oslavovat tuto událost, která byla předzvěstí holocaustu, pochodem přes Židovskou čtvrt, je skandální. Ovšem stejným nebezpečím pro společnost jsou i ti, kteří hlásají třídní nenávist.

Můžeme se ptát, zda demokratická společnost má právo zakazovat v takových případech svobodu shromažďování? Tu umožňuje Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. V článku 19 v prvním odstavci je uvedeno, že „Právo pokojně se shromažďovat, je zaručeno.“ Ovšem už v druhém odstavci stejného článku se píše: „Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu…“ Takže odpověď na předchozí otázku zní ano. Neonacisté svým pochodem oslavujícím nacistické zločiny na Židech, ohrozili práva a svobody židovské komunity. To je nepřípustné a proto státní moc musí takovým akcím zabránit. Co bych však státu vytýkal je benevolence vůči jiným druhům extremismu. Zdráhám se používat slova pravicový a levicový, protože i nacismus se svými kolektivizujícími tendencemi byl též levicový a nikoliv pravicový. Takže demokratická společnost se musí umět bránit i proti uskupením, která hlásají třídní nenávist a popírají práva lidí na vlastnění majetku. Komunisté, anarchisté a podobní jsou stejným nebezpečím pro demokracii, jakým byli nacisté. Komunisté rovněž zřizovali své koncentrační tábory v Sovětském svazu nazývané gulagy, kde byly stejně hrozné podmínky jako v nacistických lágrech, v gulazích navíc umřelo na následky brutálního zacházení daleko více lidí. Nacisté hlásali, německý národ se bude mít dobře, pokud zlikvidujeme ty špatné rasy. Komunisté pro změnu balamutili lidi pohádkami o beztřídní společnosti, kde ráj nastane teprve tehdy, až zničí buržoazii. Obě hnutí tak vyhrožují násilím skupinám obyvatel. Obě jsou stejně nebezpečná a obě musí být postavena mimo zákon. Demokracie neznamená anarchii, jakákoliv tolerance zla je nepřípustná.