Pán Ziegler.

Nečítal som vami spomenuté zdroje. Za to sa mi podarilo v roku 1991 hneď za čerstva kúpiť všetky tri diely "Súostrovie Gulag", autor A.Solženicyn. Tam autor v druhom diely na strane 9 uvádza počet obetí za roky 1917 - 1959 : 55 miliónov a ak k tomu pripočíta aj zníženú pôrodnosť, tak až temer 67 miliónov. Tieto odhady mal od utečenca profesora štatistiky Kurganova. Zrejme nejde o presné čísla , ale aj tak sú tieto údaje šokujúce. Je to následok toho, že k moci sa dostala lúza - zlodeji, vrahovia atď. Nakoniec aj Stalin bol zlodej a vrah /iné ho život nenaučil/ a tak aj spravoval krajinu - zlodejskú a vraždiacu.

Mám však jednu pripomienku. Celé to násilie nezačalo až Stalinom. Už Lenin v roku 1918 začal presadzovať tento spôsob vlády. Ak niečo "nešlo" - jeho odkaz bol jednoduchý: "zastreľte tam 100 ľudí a všetko pôjde". Solženicyn ho v tomto diele z toho usvedčuje!

Ano, tohle se děje pokaždé, když se k moci dostane nevědomá lůza. Ve výsledku i za Velké Francouzské revoluce to bylo podobné. V Rusku to ovšem dovedli k dokonalosti.

bez obhajování nějakých genocidních režimů je dobré připomenout, že rané industrializační křeče byly provázené prudkým poklesem životní úrovně i v jiných zemích.

Americké zdravotní statistiky ukazují prudký propad očekávané délky života a jiných zdravotních ukazatelů v druhé polovině 19. stol. i po očištění od válečných vlivů. Britský lid poloviny 19. století žil v takovém stavu, že běžná odpověď amerických otrokářů proti tehdejší britské abolicionistické propagandě byla, že jejich otroci na poli jsou na tom mnohem líp než pracující v britské tkalcovně. Japonská studijní delegace v Glasgow roku 1870 (?) musela proti instrukcím odjet, protože se členové dusili a dávili kouřem a smrady, pocházejíc z předindustriálního v porovnání ráje

je třeba docenit ten fakt, že tyhle společnosti se neindustrializovaly proto, aby zvýšily životní úroveň, ale proto, aby byly schopné odpovědět na vojenské a obchodní výzvy ze zahraničí. V případě Japonska éry Meiji, stalinského Ruska nebo později maoistické Číny tohle byla doslovná motivace donekonečna opakovaná lidu--jestli ten industriální očistec nepodstoupíme, jiní si z nás udělají rohožku. A byl v tom velký kus pravdy

Jak kde.

V Moskvě a Petrohradu určitě ano.

Moje babička pochází z republiky Komi, tam v počátcích SSSR udělali skutečně velký kulturní skok. Ze středověku do 20.stoleti.

Třeba i od výplaty k výplatě, ale pořád skok od sklizně do sklizně.

Tak v té době se i na Novém Zélandu přestali jíst lidi. Takže taky pokrok.

I z těchto tradic Rusko "žije" dodnes.

"Ta píše, že v roce 1933 si ženatý dělník musel vystačit s méně než polovičním množstvím chleba a mouky a méně než dvěma třetinami cukru než jeho předchůdce v Petrohradě v carské éře na začátku 20. století."

To je logické po 1. svetovej vojne a pokračujúcej zničujúcej ruskej občianskej vojne v 20-tych rokoch, Rusku nikto neveril, že sa do 100 rokov ešte postaví ekonomicky na nohy za akéhokoľvek politického zriadenia.

Ten nadpis by som doplnil slovíčkom "by"

"Dělníci a obyčejní lidé "by" se měli v Rusku daleko líp za cara než za Stalina"

S týmto upraveným nadpisom na 100% súhlasím.

Fanatičtí bolševici pozavírání do bolševických lágrů naprosto za nic v hromadných vykonstruovaných procesech, kde se jedním podpisem soudce odsuzovaly desítky lidí na jednom papíře, až do své smrti věřili, že všechno to je komplot amerických imperialistů a až na to soudruh Stalin přijde, všechno napraví, pravé viníky pozavírá, je osvobodí a ještě s omluvou odškodní.

Úplně vás vidím na jejich místě.

AI to vidí takto: Za cara: životní úroveň byla nízká, ale pomalu rostla; společnost byla extrémně nerovná.

Za socialismu: životní úroveň prošla katastrofami i výrazným zlepšením; po roce 1953 byla stabilnější a v mnoha ohledech vyšší než za cara, ale za cenu nízké kvality zboží a omezené osobní svobody.

Opírám se o ověřené historické studie a prameny.