Další důkaz zločinnosti KSČM - oslava teroru a VŘSR

 Výročí jednoho z nejhorších zločinů v dějinách lidstva - takzvaně Velkou říjnovou socialistickou revoluci - si připomínáme právě dnes. Tato událost, jejímž výsledkem bylo sto milionů mrtvých lidí, nechť je stále varováním všem slušným lidem. Skandální ovšem je, že pro české bolševiky je tento zločin důvodem k radosti.   

Zpočátku to vypadalo na zoufalý pokus bolševiků, který bude brzy potlačen. Bohužel socialismus v takzvaném marxleninském provedení se začal po zeměkouli šířit jako rakovina. Zůstala po něm katastrofa, zabitých lidí bylo daleko více než obětí holocaustu. Vyhlazování Židů nacisty za II. světové války si nikdo rozumný jako skvělou událost nepřipomíná. Avšak srovnatelný zločin, akorát, že místo rasově nevhodných se stali terčem pronásledování třídní nepřátelé, je pro komunisty příležitosti k jásotu.    

KSČM se prý od zločinů komunistů distancovala, ale skutky svědčí o něčem jiném. Její místopředseda Jiří Maštálka poslal šéfovi ruských komunistů Gennadiji Zjuganovovi blahopřejný dopis k 91. výročí VŘSR, jak napsali Haló noviny.

V dopise se píše, že „KSČM vysoce oceňuje epochální význam VŘSR, která pozitivně ovlivnila vývoj lidstva, dokázala realitu a možnost vybudování socialismu, který pak osvobodil člověka od nelidského vykořisťování, které je vlastní kapitalismu." VŘSR vděčíme podle Maštálky například též za osvobození okupovaných zemí.

Soudruhovi bláboly ale mají k pravdě hodně daleko. Ruský autor Dimitrij Volkogonov napsal vynikající knihu „Lenin - počátek teroru" ve které skoncoval s pohádkou o hodném Leninovi a zlém Stalinovi. On totiž už soudruh Uljanov nebyl ničím jiným než násilníkem bažícím po moci za každou cenu. Vždyť ten jen pár měsíců po převratu v Rusku dal zřídit politickou policii zvanou ČEKA, která okamžitě zahájila represe proti odpůrcům bolševiků a už tehdy vznikaly v Rusku první koncentrační tábory. Byl to také Lenin, kdo na počátku roku 1918 nechal rozehnat historicky první demokraticky zvolený ruský parlament z toho důvodu, že bolševici volby prohráli a byli v něm v menšině.

Údajné skončení nelidského vykořisťování vypadalo tak, že pracující v Sovětském svazu a později i v dalších socialistických pracovali déle než jejich kolegové na Západě a také za míň peněz. Alexandr Granovskij v knize „Byl jsem agentem NKVD" dokazuje, že „nevykořisťování" sovětští dělníci a jejich rodiny trpěli ve třicátých letech minulého hlady a podvýživou.

Co se týče osvobození okupovaných zemí, tak o tom by obyvatelé Litvy, Lotyšska a Estonska mohli vyprávět. Celé Pobaltí propuklo v jásot, když se v roce 1991 zbavilo ruské komunistické nadvlády, důsledku to VŘSR.

Komunisté a nejenom ti čeští lžou veřejnosti. Oslava největší lidské tragedie 20. století je plivnutím do tváře slušným lidem. Oni se nikdy nevzdali svého cíle po totálním ovládnutí lidstva, které by bylo zbaveno toho nejcennějšího - svobody. Pracující je ve skutečnosti nikdy nezajímali, protože ti měli rudým sloužit jen jako výtah k moci.

KSČM stále svými skutky dokazuje, že není demokratickou stranou, ale znamená ohrožení demokracie, proto by v budoucnu měla být zakázána zákonem.