Český Bill Gates přestal být zločincem

Kdyby žil v dnešní době, tak by patřil k nejvlivnějším lidem na světě, srovnání s úspěšným Američanem Billem Gatesem je na místě. I rod Baťů, původně chudí zlínští ševci, začínal od nuly. Jan Antonín Baťa byl nedávno rozhodnutím pražského městského státního zastupitelství zbaven obvinění z kolaborace, za které kdysi vyfasoval patnáct let žaláře. Rod Baťů se tak právem může domáhat finančního odškodnění.

Nejvyšší soud si to tenkrát v roce 1947 vyřídil s jedním z nejúspěšnějších světových podnikatelů všech dob Janem Antonínem Baťou rázně. Za to, že se zlínský obuvnický magnát za II. světové války aktivně nezapojil do protinacistického odboje, byl zbaven majetku a v nepřítomnosti poslán do vězení. Prý se dopustil kolaborace. Tento rozsudek byl výsledkem absurdního divadla, protože kdyby takhle postupovaly soudy i v jiných případech, tak musel jít za mříže téměř celý český národ. Skutečná spolupráce s nacistickým režimem byla ve Zlíně spojena s jinými jmény a to Ivana Holého,Josefa Kijonky, bratří Pastyříků, Rédra atd., prospěchářů, kteří v roce 1945 vstoupili do KSČ a získali moc nad městem i nad Baťovými závody. Jan Baťa se ve skutečnosti zapojil do odboje, když jeho miliony pomáhaly československé exilové vládě v Londýně a uprchlíkům před Hitlerem. Bohužel, tyto zásluhy mu byly po válce upřeny. Nevlastní bratr Tomáše Bati akorát odmítal velkohubá veřejná protiněmecká prohlášení, protože nechtěl ohrozit desetitisíce zaměstnanců ve svých továrnách v protektorátu Čechy a Morava Dílo Jana Bati bylo velkolepé. Když se po smrti svého nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 ujal rodinných podniků, pokračoval ve velkorysé výstavbě Zlína. Jeho dílem jsou tzv. Baťův mrakodrap, patnáctipatrová funkcionalistická stavba ve třicátých letech nejvyšší v Československu, hotel Moskva, i výstavba stovek proslulých cihlových domků ve kterých bydleli dělníci z jeho továren. V nich byly koupelny a splachovací záchody, což byl na tehdejší dobu luxus. Díky Baťovi jezdí ve Zlíně trolejbusy. Zlínský velkoobuvník myslel velmi dopředu, když už v třicátých letech navrhoval stavbu dálnice z Prahy až do Užhorodu. Dařilo se i jeho zaměstnancům. Mistři si u něj týdně vydělávali v průměru 700 korun, dělníci 400 až 500 korun. To byly tenkrát v třicátých letech dvacátého století velké peníze. Vždyť rohlík tehdy stál 20 haléřů, kilo vepřové kýty 10 korun, pivo v průměrné restauraci bylo za korunu, a slušné kožené baťovy polobotky se daly koupit za typicky baťovskou cenu 29,90 korun. Z jídelního lístku jídelny Baťova obchodního domu z ledna 1937 se dozvíme, že různé druhy polévek se prodávaly za padesát haléřů, svíčková na smetaně s knedlíkem stejně jako vepřo, knedlo, zelo stály tři koruny, řízek s bramborovým salátem byl k mání za 3,50 korun a nejdražší husa se zelím a knedlíkem stála 4 koruny. Pod Baťou se zkrátka lidem žilo dobře a tak se bolševici ve Zlíně moc neprosazovali. Doufám, rovněž, že stát nyní rodinu Baťů pořádně odškodní, to by sice mohlo dosáhnout řádově i miliard korun, jenomže křivda se musí napravit a ta se rodině Baťů stala. Už vidím, jak závistiví Čecháčci řvou, že se to bude platit z jejich peněz, ale to se nedá nic dělat. Nyní přidám jednu úsměvnou historku na závěr. Jak je známo, servilní komunisté přejmenovali v roce 1949 Zlína na počest prvního dělnického prezidenta ožralce Klémy na Gottwaldov. To měla být taková pomsta Baťovi, protože Gottwald nikdy neměl ke Zlínu žádný vztah. Mezi lidmi se však nový název neujal a také můj kamarád jel kdysi z Brna domů a povídá řidičovi „jednou Zlín“, a nějaká soudružka za ním se ozvala „snad Gottwaldov ne“. On odpověděl: „Paní vy si jeďte třeba do p....e, já jedu do Zlína.“ No, naštěstí už máme od roku 1990 zpátky Zlín.