České bílé s…ě, to se může?

O českém rasismu vůči Romům už bylo popsáno hodně papíru. Když však Romové začnou vulgárně nadávat bílým a vyhrožovat jim zabitím, tak je ticho po pěšině. Myslím si však, že rovnost občanů před zákonem též znamená, trestat zlo a porušení práva bez ohledu na to, kdo je jeho původcem.

Podle českého práva je hanobení národa, přesvědčení a rasy trestným činem. Nedávno jsem si vyřizoval na českobudějovickém magistrátu doklady, když k vedlejší přepážce úřednice ze sociální péče přistoupil asi padesátiletý Rom, a chtěl peníze. Měl zřejmě trochu jednodušší uvažování, a myslel si, že městské úřady působí též jako záložny. Pracovnice ho slušně vykázala a pak to začalo, série sprostých slov, kdy urážky typu české bílé s…ě patřily ještě k těm mírnějším, a také bílým vyhrožoval zabitím. Řvoucí a nadávající odešel a venku ho pak legitimovali strážníci městské policie. Ti mu domluvili a on šel domů. Netvrdím, že všichni Romové jsou špatní, to ani náhodou. Nedávno jsem se seznámil s milou mladou romskou pečovatelkou z jednoho jihočeského domova důchodců, na kterou babičky a dědové nedají dopustit. Ti ji chválí a oceňují za to, jak je milá a obětavá. Z toho jsem měl velkou radost. Ovšem uvedené chování romského pobírače sociálních dávek nelze tolerovat. To jenom prohlubuje propast mezi Romy a ostatními. Bílí bývají naštvaní, že Romům všechno projde a zákony pro ně neplatí. A Romové, kteří se takto chovají, si zase budou myslet, že mohou vše, a pak časem třeba nezůstane jen u slovních výhružek. To je ale všechno špatně! Rasovou nenávist musíme tvrdě potírat bez ohledu na to, kdo je jejím původcem dle zásady padni komu padni.