Češi obstáli, komunističtí kolaboranti nikoliv

Tak dneska jsem žádný blog psát nechtěl, ovšem bolševický plátek Haló noviny rozhodl jinak.   Soudruzi se rozepsali o mohutných protinacistických demonstracích v protektorátu Čechy a Morava dne 28. října 1939, kdy jenom v Praze vyrazilo do ulic na sto tisíc lidí. Opět tragikomedie v rudé režii, protože komunisté v té době žádné odbojové aktivity nevyvíjeli. V podstatě kolaborovali s nacisty a za úhlavní nepřátelé považovali anglické „plutokraty".

Ten rázný odpor tehdy nacistickou okupační správu překvapil. Ulice ve výroční den vyhlášení československé samostatnosti zaplavily davy s trikolórami na oblečení, mnoho mužů mělo na hlavě tzv. „masaryčky" čili čepice, kterou měl v oblibě první československý prezident. Provolávala se sláva Československé republice, čeští policisté a četníci dělali, že nic nevidí a nějaké razantní zásahy proti demonstrantům se z jejich strany nekonaly.

Tvrdě však zakročila německá Schutzpolizei, která střílela do lidí. Na místě zůstal mrtvý dělník Václav Sedláček, o několik dnů později umírá v nemocnici medik Jan Opletal.

Nacisté rozpoutali teror vůči odbojnému českému obyvatelstvu a v první řadě to odnesli studenti, devět funkcionářů studentských spolků bylo 17. listopadu prvního válčeného roku popraveno. Je příznačné, že mezi zavražděnými studenty převažovali stoupenci čs. pravicových politických stran.

Jakmile totiž vrchní bolševický guru Stalin podepsal za Sovětský svaz 23. srpna 1939 s hitlerovským Německem spojeneckou smlouvu o neútočení a rozdělení sfér vlivu v Evropě, tak evropští komunisté včetně českých dostali rozkaz z Moskvy, že úhlavním nepřítelem není  nacismus, ale buržoazie. Proto to od českých bolševiků schytávaly od té doby hlavně Anglie a Francie, coby hlavní válčení štváči, kteří na rozdíl od Adolfa Hitlera nechtějí v Evropě mír. To trvalo až do 22. června jednačtyřicátého roku, kdy nacisté zaútočili na Stalinovu říši.

Komunisté by v proto v souvislosti s tímto datem měli mlčet, jelikož nemají žádné morální právo se k němu hlásit, protože v té době nacisty de facto podporovali.