Čecháčci kdysi odsuzovali zabití Heydricha a nyní odsuzují pomoc Ukrajině

Zasloužená poprava zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla nejvýznamnější činem českého protinacistického odboje a zaslouží si uznání. Tento kat českého národa dostal, co si zasloužil.

Se zlem nedělají kompromisy, zlo se likviduje. To platilo i v Heydrichově případě, který byl právem odstraněn českými parašutisty před osmdesáti lety. Třetí muž třetí říše dorazil do Prahy 27. září 1941 a hned následujícího dne na svátek svatého Václava vyhlásil v protektorátu Čechy a Morava stanné právo. Okamžitě také začaly popravy a perzekuce českých vlastenců. Zastřeleni byli mimo jiných i čelní představitelé odbojové organizace Obrana národa generálové Josef Bílý a Hugo Vojta, mezi mnoha zatčenými byl i předseda protektorátní vlády generál Alois Eliáš. Nelze se tedy divit tomu, že vedení československého odboje na Západě naplánovalo zabití SS-Obergruppenführera Heydricha.

Jenomže, nic nebývá černobílé. Nastupující říšský protektor použil taktiku cukru a biče, o biči, zesílených represích proti antinacistům, již byla řeč. Cukr spočíval v úlitbách dělníkům v továrnách, které německý nacistický režim nutně potřeboval. Tak těžce pracující dostali zvýšené potravinové příděly a v letech 1942 – 1944 v rámci tzv. Heydrichovy ozdravné akce, čeští zaměstnanci vyráželi na dovolené do přepychových hotelů v Luhačovicích i na jiná místa v českých zemích. Protektorátní tisk toho samozřejmě využil k propagandě, jak se nyní říše stará o dělníky, zatímco první republika nic takového nedělala. Heydrich to samozřejmě nečinil z lásky k českým dělníkům, ve skutečnosti jimi pohrdal, ale z čistého pragmatismu. On totiž potřeboval, aby výroba v protektorátních zbrojovkách pro německou armádu jela naplno, a těmito opatřeními se snažil jejich osazenstvo k pilné práci bez sabotáží. Někteří dělníci se dokonce sami zajímali o to, kdy na ně v těchto rekreacích dojde řada.

Inu klasická taktika rozděl a panuj. Když budeš zlobit, sejmeme Tě, ale když budeš hodný a poslušný, odměna Tě nemine. Reinhard Heydrich byl inteligentní člověk, a věděl, že takto je schopen Čechy rozeštvat, což se mu bohužel částečně povedlo.

Ukázalo se to po onom 27. květnu 1942, kdy naši hrdinové a vlastenci – parašutisté Jan Kubiš a Jozef Gabčík z výsadku Anthropoid vyslaní z Londýna smrtelně zranili Heydricha, který po devíti dnech zemřel v nemocnicích. Z duše se mi protiví slovní spojení provedli atentát či dokonce tvrzení, že Heydrich byl zavražděn.

Čin obou statečných vojáků patří k nejúspěšnějším a nejvýznamnějším odbojovým činům druhé světové války. Jeho aktéři jsou hodni maximálního obdivu a úcty. Opravdoví čeští vlastenci také tyto své hrdiny obdivují a uctívají. Čecháčci to ovšem už tenkrát viděli jinak. Prý to byla zbytečná akce, stála spoustu mrtvých a podle některých on vlastně ten Reinhard nebyl zase tak špatný. Vždyť nám zvýšil potravinové příděly, zařídil nám rekreace a kdyby si ho ti „šílenci“ z Londýna nevšímali, byl v protektorátu klid a my žili v pohodě.

Stejně tak to vidí někteří čecháčci i nyní. Prý na Ukrajině nemáme dráždit Kreml. Jasně, rusáci na Ukrajině zavraždili desítky tisíc civilistů, masakrují ženy děti, znásilňují, mučí, rabují, kradou obilí a vůbec všechno co můžou pobrat, ale je potřeba s ním jednat. Přece nemůžeme chtít válku. Jistě. Inu čecháčci mají rádi svůj klid, hlavně se do ničeho neplést a ať za nás všechno vyřeší druzí.

Jenomže Heydrich byl monstrum a monstrem je i Putin. Svoboda totiž není zadarmo a zlo nelze v žádném případě tolerovat. A jak zní moudrá slova staré chůvy z pohádky Pyšná princezna: „Kdo zlu neodporuje, sám se proviňuje.“