Bajky soudruha Filipa k srpnové okupaci

    Přiznám se, hodně jsem přemýšlel jak zareagovat na čtyřicáté výročí sovětské okupace Československa. Pak jsem si na webu projel Haló noviny a přečetl si rozhovor na téma Srpen 68, který s šéfem KSČM Vojtěchem Filipem vedla nechvalně známá žurnalistická normalizační struktura Jaroslav Kojzar. To věru byly perly.    

Komunistické žvásty neberu moc vážně, nicméně Filipova slova o tom, jak Sovětský svaz byl úžasným mírotvorcem a zvláště prý po skončení II. světové války se neustále zasazoval o svět bez válek, považuji za rozumné uvést na správnou míru. Bolševici v úloze milovníků míru, to je jedna z největších lží v dějinách. Rudá sebranka byla vždy v souladu s Marxovým učením válkychtivá, protože revoluci, tedy ozbrojené násilí vůči lidem, bylo třeba roznést do světa.

Ale podívejme se tedy pořádně na „mírumilovné" Sovětské Rusko a později Sovětský svaz. Nejdříve je nutné zdůraznit, že všechny ty Leninovy tolik omílané dekrety o míru, půdě a Deklarace práv národů Ruska na sebeurčení nebyly nikdy myšleny upřímně, ale byl to jeden velký podvod na světové veřejnosti.

Hned po kapitulaci Německa v I. světové válce v listopadu 1918 se Rudá armáda pokusila násilně obsadit pobaltské republiky Estonsko, Lotyšsko a Litvu, avšak tehdy byla poražena. V roce 1921 pak bolševici použili klasický scénář při dobytí nezávislé Gruzínské republiky vyhlášené v květnu 1918 a jejíž součástí byla také Osetie. V Osetii hrstka komunistů založila dělnicko-rolnickou vládu a pokusila se o otevřený puč proti zákonným gruzínským orgánům. Ten byl sice ještě vládou v Tbilisi potlačen, nicméně sovětská vojska vtrhla do země a okupovala ji.

V roce 1939 pak Sovětský svaz zaútočil na maličké Finsko a utrpěl přitom téměř fiasko. Po válce v roce 1950 je Stalin nepřímým viníkem rozpoutání korejského konfliktu, když dal Kim ir Senovi souhlas k agresi komunistické severní Koreje vůči Korejské republice. Tanky Rudé armády posléze rozstřílely povstání východoněmeckých dělníků v Berlíně v roce 1953 a tři roky později masakrovaly pro změnu Maďary.

Takže rok 1968 a ozbrojený vpád do Československa nebyl v dějinách Sovětského svazu  ničím ojedinělým, jak se vážně snaží tvrdit soudruh Filip.

Ale v jedné věci musím s komunistickým bossem souhlasit. Okupace v roce 1968 skutečně poškodila světové komunistické hnutí. Rozumní lidé se totiž začali ptát, co je to režim, který musí proti svým spojencům používat sílu, který si „přátelství" vynucuje silou zbraní. Nevím o situaci, kdyby americká armáda vtrhla do některé ze zemí NATO. Sovětský svaz tak učinil dvakrát a od vpádu do Polska v roce 1981 upustil na poslední chvíli.

Dá se říct, že rok okupace v roce 1968 byla pro Sovětský svaz Pyrrhovým vítězstvím, vraždění civilistů v Československu zběsilými bolševickými hordami bylo začátkem konce východního bloku. Na bodácích se jaksi věčně sedět nedá, ono to přece jenom píchá.