Arabské vzpoury, tentokrát má Klaus pravdu

Americký prezident Barack Obama přirovnal současné nepokoje v arabských zemích k událostem v roce 1989, které vedly k pádu komunistických režimů ve Východní Evropě. Jak správně podotkl Václav Klaus, to je hodně přehnané.

Obamův optimismus je předčasný a srovnává nesrovnatelné. Konec socialismu přinesl Evropanům z Východu svobodu, jako předtím neměli. Otroci rudých tyranů se stali občany, kteří si nyní mohou svobodně zvolit své zástupce jak v Parlamentech, tak i do regionálních, městských a obecních zastupitelstev.

Lidé už nemusí mít strach z toho, že budou vyhazování se zaměstnání kvůli tomu, že chodí do kostela anebo zavíráni do nelidských vězení mezi těžké kriminálníky jenom za to, že například v hospodě vykládali vtipy o komunistech. Pokud chce někdo cestovat do zahraničí, tak už nemusí poníženě žádat bolševickou vrchnost o devizové přísliby či výjezdní doložky a jednoduše si v neděli řekne, zítra jedu do Vídně a jede. To je něco úžasného, o čemž se nám dřív nesnilo. Jistě někteří z nás mají problémy, ale to jsou ti, kterým je vlastní otrocká mentalita, neumí žít svobodně nebo náleží do čeledi povalečovitých a pak se diví, že se jim nedaří.

Jenomže stále není jasné, co přinesou změny režimů v arabském respektive v muslimském světě. Svobodu a demokracii nebo jinou formu útlaku a diktatury? Obávám se spíše druhé možnosti. Důvodem je, na rozdíl od Evropy kde jsou od sebe odděleny sféry sakrální a profánní, těsné sepjetí náboženství se světskou sférou v muslimských zemích. Je nemožné si představit, že by se třeba bezprávné postavení arabských žen zlepšilo, protože imámové to jednoduše nedovolí. Mohlo by to dopadnout i opačně.

Odstrašující je příklad islámské revoluce v Iránu v roce 1979, která svrhla šáha Muhammada Rezá Pahlavího, a k moci vynesla ájatolláha Rúholláha Chomejního. Ten v zemi nastolil daleko horší diktátorský režim, než byl ten předchozí, život v zemi podřídil tvrdě dogmaticky pojatým islámským předpisům a nechal a své odpůrce, kteří nestačili včas emigrovat, povraždit.

Nemůžeme si tedy být jisti, zda současné změny v arabském světě povedou rovněž k lepšímu životu tamních obyvatel nebo se vlády zmocní náboženští fanatici, kteří tam v mírnějším případě zavedou teror a v tom horším se pokusí vyprovokovat navíc mezinárodní konflikt třeba přepadením Izraele.

S hodnocením události v islámských státech bych proto ještě nějaký čas posečkal.