Masaryk prohlašoval, že byl vychován v křesťanském duchu, že antisemitismus nikdy nepřekonal emociálně, ale pouze intelektuálně. Také prohlašoval, že je nemožné uplatňovat národní asimilaci vůči Židům. V roce 1918 napsal dopis Benešovi, ve kterém mu mimo jiné sděluje, že mu Hilsneriáda hodně pomohla, že náš program přijali Židé a sionisté. Právě díky Hilsneriádě začali Masaryk a Beneš vytvářet mýtus o výjimečné demokracii v Československu. Tento mýtus využívali již ve Versailles. Československo podepsalo smlouvu o menšinách, ale odmítlo podepsat smlouvu o ochraně menšin.Masaryk ať při rozhovorech s Karlem Čapkem i jindy používal fráze o ovládání anebo o velkém vlivu Židů na tisk ve všech spojeneckých zemích. Představa o údajné moci přitom vycházela z podvrhu z 20. století nazvaného „ Protokoly sionských mudrců“

Antisemitizmus nebyl a není ničím novým ani historicky, ani v současnosti. Proto došel i až do zrůdné podoby tzv. Norimberských zákonů s cílem ŽIDY IFYZICKY LIKVIDOVAT. Že se našli i příznivci a pomocníci TĚCHTO ZRŮDNOSTÍ nebylo toliko specifikou Čechů!

Děkuji za článek. Každé zlo spáchané na druhém člověku se dotkne nejen perzekuovaného, ale i celé jeho rodiny, známých, přátel, kolegů, kdy ze dne na den tato oběť zmizí z jejich životů a způsobuje prázdnotu, bolest a smutek. Proto je tak důležité, znát tyto příběhy a proto je tak důležité znát i ty, kteří to zlo způsobili. Bez ohledu na to, jaké národnosti byli. Hezký den

Ano. Doplním jen těžký osud Romů za druhé republiky i dříve. V jejich případě se ještě před okupací volalo i po přímé likvidaci. Obecní zastupitelstvo ve Svatobořicích tak ve své petici z 5. února 1939 adresované tehdejšímu předsedovi vlády Beranovi napsalo: „I nám nesmí býti vytýkáno, budeme-li chtíti kmen národa malého očistiti od takových parazitů, jako jsou Cikáni“.

Hilsneriáda byla skutečně příšerná a Masaryk při ní projevil obrovský charakter. Výborně vyvážený a čtivý text, karma, Jene.

Do naší armády vystoupily tisíce Židů a tvořily významnou část československých ozbrojených sil. Přesto je exilový politici nepovažovali za horlivé bojovníky za Československo. Již od začátku války ve Francii se šířili v naší armádě a to mezi řadovými vojáky a důstojníky antisemitské názory a šikanování židovských vojáků. V roce 1940 ve V. Británii došlo ke vzpouře 500 našich komunisticky smýšlejících vojáků, kteří odmítali sloužit v zahraniční armádě. K nim se připojila řada Židů, kteří již nemohli snášet šikanování a antisemitismus. Naše vláda a Beneš tuhle vzpouru bagatelizovala a uvedla, že za to si mohou Židé sami, protože někteří z nich mluví německy.

Vzporu tzv. interbrigadistů v G.B. Beneš nebagatelizoval, naopak navrhoval jejich internaci. Britové s ní však nesouhlasili!

V říjnu 1941 prezident Beneš sepsal podrobný článek popisující československé plány pro poválečné uspořádání v Evropě. Beneš prohlásil: „V budoucnu by ochrana menšin měla tvořit především obrana lidských demokratických práv a nikoli práv národnostních. Menšiny v jednotlivých státech již nikdy nesmí získat status mezinárodně uznávaných politických a právních jednotek, jež by se mohly opět stát zdrojem nepokojů. Na druhou stranu je nutné umožnit vystěhovalectví z jednoho státu do druhého tak, aby se národnostní menšiny mohly sjednotit s vlastním národem v sousedních státech, nechtějí-li žít ve státě cizím.“ Beneš došel k závěru, že Židé pokud chtějí po válce zůstat v Československu, musí přijmout československé podmínky a asimilovat se nebo integrovat do hlavních slovanských národů. Pokud se budou hlásit ke svému židovství, jako národnostní skupina se musí vystěhovat do Palestiny. Tím se podle Beneše zbaví svého komplexu méněcennosti. Rovněž prohlašoval, že Židé nejsou národ a jedině emigrace z nich učiní národ. Židé, kteří zůstanou, musí projít velmi důkladným procesem asimilace. Během rozhovoru s Chaimem Weizmanem řekl, že židovský majetek se bude muset stát majetkem státu. Odebrat majetek Čechoslovákům a vrátit jej Židům je nemožné. Když byl otázán, jak mohou Židé mluvící německy za Mnichov, odpověděl: „Menšina jako menšina.„ Po válce bude Československo jenom Slovanskou zemí.

Po válce se nevrátilo 2720 000 Židů... Vrátilo se 50 000 až 60 000 Židů. Ti museli po utrpení v koncentrační táborech a na pochodech smrti, složitě prokazovat svoji loajálnost k našemu státu, ale původní majetek už jim nebyl vrácen. Beneš trval na tom, že náš stát bude po válce bez menšin. To se líbilo komunistům, kteří prohlašovali, že je nutné se zbavit židovských pijavic. K odsunu do Německa bylo připraveno 2 000 Židů. To vzbudilo obrovský odpor židovských organizací a států západní Evropy a USA. V září 1946 vydala americká armáda v Německu rozkaz vracet do Československa všechny vlaky, ve kterých budou Židé. Naše vláda na základě tohoto tlaku vyhošťovací příkaz odvolala. Velký exodus Židů nastal po komunistickém puči v roce 1948, kdy odešlo 5 000 Židů do Izraele a 3 000 do jiných zemí. Exodus Židů dál pokračoval a v roce 1950 v Československu již bylo pouhých 14 000 až 18 000 Židů. Živá komunita Židů, která v Československu čítala 360 000 duší, se zcela rozpadla.

On i Karel IV v roce 1349 vydal norimberským privilegium na stržení židovských domů. Některé ještě předtím věnoval novým vlastníkům s dodatkem, že je nabydou po té co budou Židé pobiti.

Vašek

Také přímo zřizoval židovská ghetta.

Nelze stavět na lžích, na tom se velikost národa nebuduje. Stejně tak je třeba si umět přiznat pravdu i v jiných selháních. Pravda totiž osvobozuje.

Skupina kolem T. G. Masaryka, hledající v husitství společenský zápas o humanitu a inspiraci pro moderní český národní program, který měl být právě na husitském odkazu postaven.

Netluče se to trochu?

Jak jsem napsal, jsou záležitosti, které Masarykovi vytýkám. Toto je jedna z nich. Nicméně v těchto dvou zmíněných měl pravdu on.