Před prezidentskými volbami jsme slyšeli mnoho slov od Miloše Zemana, že bude nestranickým prezidentem, že není spojen s žádnou parlamentní stranou atd. Hned první kroky jej usvědčují z bleskové schopnosti měnit názory. O sousloví „záměrná lež“ si z úcty k prezidentskému úřadu netroufám spekulovat.
Když pomineme skutečnost, že jeho SPOZ už parlamentní stranou dávno je (ano, i Senát tvoří součást Parlamentu ČR), vypadá to, že se prezident snaží učinit ze Zemanovců rovnou stranu „hradní.“ Vítr odvál vyjádření o tom, že si na Hrad přivede jen tajemníka a řidiče. Předsedu SPOZ Vratislava Mynáře jmenuje hradním kancléřem zřejmě proto, aby technicky zajišťoval onu odbornou, nadstranickou diskusi, slibovanou v inauguračním projevu.
Pan Mynář byl natolik potěšen, že se v rádiu vyjádřil velmi upřímně. Aby mě nikdo neobvinil ze zkreslené intepretace, uvedu jeho vyjádření celé: „Nicméně teď mě čeká, a to musím v první řadě po rozhovoru s panem prezidentem, samozřejmě svolat politickou radu naší strany a poradit se s kolegy a vyhodnotit tady tenhle ten krok, který nás teďka čeká, který nastane tak, abysme dokázali využít maximálně možným způsobem post kancléře pro řekněme práci nás jako SPOZ.“
Co k tomu dodat? Hned následující den musel slova předsedy Zemanovců mírnit sám pan prezident s tím, že nebude možné, aby jeho kancléř zároveň zastával funkci šéfa politické strany. Všichni tomu rozumíme. Vratislav Mynář se stane řadovým členem strany a v žádném případě nebude „maximálně možným způsobem využívat post kancléře pro SPOZ.“ Zapamatujme si to a bedlivě pozorujme, kdo další na Hrad přijde a jak se hradní funkce nebudou zneužívat včetně příslušné rozpočtové kapitoly.
Miloše Zemana jsem nevolil. Je mi ale líto těch lidí, kteří opravdu věřili, že se stane „nestranickým prezidentem“ a díky tomu jej podpořili.
