- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Připomíná mi to situaci, kdy po silném zemětřesení začíná loď nabírat vodu, posádka se snaží díry zaplnit a my stojíme na břehu a vše pozorujeme. Protože nás to znepokojuje, tak raději odejdeme. Za chvíli nás ale smete tsunami, kterou jsme dívajíce se jinam neviděli.
Eurozóna má dnes hodně děr a bylo by bláhové do ní v tuto chvíli vstupovat. To ale není v České republice a ani v samotné EU na pořadu dne. Snažit se o trvalou výjimku z eura by byl pouze špás, který by nás vyšel hodně draho, pokud bychom se tím vzdali možnosti současný vývoj ovlivnit. A všechna legrace by skončila ve chvíli, kdy bychom se snad snažili blokovat společné evropské dohody, na kterých jsme se podíleli. První náznaky vidím u některých českých senátorů, kteří odložili projednání Evropského stabilizačního mechanismus.
České hospodářství je závislé na exportu. 80 procent našeho vývozu směřuje do zemí eurozóny. Pokud se bude snižovat životní úroveň v eurozóně, bude se snižovat životní úroveň i občanů České republiky. Měli bychom proto požadovat nikoliv bezcenné výjimky, ale naopak konstruktivně přispívat ke stabilizaci evropských ekonomik. Na výběr máme dva odlišné scénáře. Zaprvé více solidarity a rozpočtové disciplíny a zadruhé rozdělení eurozóny na dva bloky. Ideální řešení neexistuje. Otázkou ale je, který scénář nás bude ekonomicky a politicky bolet méně. To jsou zásadní problémy, kterými je třeba se v tuto chvíli zabývat. Otázku přijetí eura můžeme řešit až ve chvíli, kdy se situace na finančních trzích uklidní a bude jasné, k jakému euru se máme přidat.
Další články autora |