Když se jedné zářijové noci roku 1968 Jarda Tvrdík narodil, měsíc puknul a hvězdy se roztočily. Magie. Velikán v kolébce poprvé otevřel očka a uhladil knírek. Člověku úhořovitý, vítej.
Vyškov, Vojenská akademie, léta páně 1988. Srandu nekazí, pívo neodmítá a jako kapřík se cachtá v přízni kamarádů. Jen opatřit stranickou legitimaci a schody kariéry se před Jardou rýsují dlouhé a široké. Bude stoupat až k hodnosti plukovnické, možná až k odznáčku generálskému. Za vlast.
S kamarádi nejdál dojdeš
Režimy jsou jako tramvaj, jeden odjede, druhej přijede. Jarda ale nejede nikam. Poplácání po zádech. High five. Soudruzi neutíkají. Soudruzi sobě. Jarda je trpělivý. Přečkat bouři a již v novém rybníku rozhazuje sítě. Panáček, klobáska, mastná huba a pěna z píva na knírku. Kamarádi vstupují do ČSSD a Jarda nestojí nikdy sám, není kůl v plotě. Znovu se cesta strmá vzhůru vine, až k sesli ředitelské a paláci ministerskému. Učesat kníreček a zbrojit. Hájit demokracii stíhacími letouny značky Gripen. Vizionářův pohled v dáli, v tváři pokora, vojenská přehlídka. Zbrojař Háva u žlabu chrochtá a žluťoučké penízky počítá, ale Jarda sklízí ovace. Až tenhle smrádek vyplave na povrch, Jarda už si bude hrát s úplně jinými letadélky.
Ředitel ČSA aka "Luftjarda"
Znalý pohled zpod tenkých obrouček, vytažené obočí. Aerolinie. Je třeba růst, je třeba expandovat. Tož přikůpíme. Nová letadla projíždějí brány z proudů vodních děl. Sláva, přestřižená páska a usměvy do kamer. Champagne. Číslíčka rudnou pod tíhou úvěrů, volá Jirka Paroubek. “Tady Džordžíno, poslouchej prcíři, potřebujete více poradců, třeba Deloitte a McKinsey & Company!". Maj nejm iz Jarda Tvrdík, jes, and účet za poradenské služby činí čtvrt miliardy. Jarda nezapomíná ani na prostý lid a kamarádi z armády. Mzdy rostou o třetinu, rovnítko úspěchu. Sedě na šíji národního pokladu se Jarda rozmachuje k letu. Bankrot.
Volební manažer ČSSD aka "Milijarda"
Píše se rok 2006 a Jarda má sen. Republika je oranžová a král Paroubek hladí Jardovu tvář. Probuzení. Marťani se připravují na vládnutí. Kamarád Jirka je buldozer, ale Jarda má fištróna. Jarda poklekne a je pasován volebním manažerem ČSSD. Strategie. Průzkumy, mítingy, volební aritmetika a dva rumíčky prosím. "Ještě sňatky pro gaye Jiříku, kamaráde, to máš nejmíň 4 % a krávy aby míň prděly, to jsou další 3 %. Oranžová mašinérie drtí republiku!". Straničtí vepři uznale pokyvují. Po ránu tři vejce do skla a odpoledne dvě na klopě. 100 milionů za kampaň v luftu a marš od koryt. Probudit se nelze.
Dojde písek na Sahaře?
Jarda je poražen, opouští bitevní pole, kde úpí smrtelně ranění kamarádi. Kdo ho teď zaměstná? Prochází známá místa, hle Ruzyň, co zde jsem všechno prožil. Plouží se v potrhaném obleku po terminálu, uklízeč na něj plivne. Za poslední vindru Jarda kupuje letenku do Číny. Musí s přestupem, přímo to zatím nelétá. Po cestě se trochu prospí, načerpá síly. Uhladí knírek, koutky mu šibalsky zaškubají. V Šanghaji si najde sídlo CFEC a zazvoní “Dobrý den, já jsem Jarda Tvrdík a myslím, že byste měli koupit Slávii, Pivovar Lobkowitz, Travel Service (ČSA radši nekupujte), nějaká média a taky něco ze strojírenství a energetiky. Já bych to všechno, s dovolením, řídil.”
