Když Donald Trump v červnu roku 2015 oznámil kandidaturu, jeho šance na zvolení bookmakeři stanovili na 1 ku 200. Hvězda reality show a samorost bez stranické podpory bombardující média nekorektními výroky americkým prezidentem?
Trump byl těžko stravitelným zjevením pro širší americké voličstvo, natož pro členy republikánské strany.
V primárkách se stalo něco neočekávaného. V debatách se Trump projevil jako nejsilnější jedinec. Ostatní uchazeči o republikánskou nominaci působili snaživě a strojeně, jakoby pozice stříbrohřbetého gorilího samce byla již obsazená. Trumpovu vůdčímu charakteru ustupovali a nezbylo jim, než se vůči němu vymezovat. Z pozice šéfa Trump rozdával smrtící údery. Po vítězných kolech primárek si užíval pozornosti médií, která jím sice pohrdala, ale drahocenný čas na obrazovkách mu při honbě za sledovaností upřít nedokázala. Zatím, co se New Yorští intelektuálové bavili dekadentní one-man-show, Trump trpělivě sbíral voliče. Donald Trump byl předurčen k historickému se znemožnění, místo toho zvítězil rekordním počtem hlasů. Za každý přitom utratil zdaleka nejméně ze všech kandidátů. Inu, outsider.
Prezidentské volby se blíží a Trump v průzkumech zaostává. Dokonce se objevila teorie, že celá jeho kandidatura je fingovaná a Trump je ve skutečnosti záškodníkem nasazeným Demokraty do tábora Republikánů. Cíl mise: zamést cestu Hillary. Problém nastal, když to začalo vypadat, že by mohl vyhrát. Proto nyní dělá všechno proto, aby svou kandidaturu pohřbil. Teorie odhaluje, nakolik Trumpem jeho odpůrci pohrdají a nakolik považují jeho zvolení za nepravděpodobné.
Opravdu neexistuje souhra okolností vedoucí k Trumpovu vítězství a po Brexitu k dalšímu kolu šokové terapie pro multikulti-glutenfree levici?
Z hlediska strategie je to Trump, kdo má přístup vítěze, útočí a slibuje změnu. Clintonová své vedení hájí pasivitou a do prezidentského úřadu se chce pročekat. Jako představitelce Obamovy administrativy jí ani nic jiného nezbývá. Sází na masívní podporu elit, médií, hollywoodských hvězd a levicového establishmentu. Hlavním bodem jejího programu je “nejsem Trump”. Není to však právě odpor voličstva k systémovým stranám a mediálním masážím, co tvoří motor Trumpovy kandidatury? Není to právě tlak antitrumpovské mašinérie, co Trumpa posiluje?
Svou roli může v konečném zúčtování sehrát i teroristický útok či nová migrační vlna v Evropě. Událost potvrzující relevanci Trumpova velkého tématu má potenciál volby rozhodnout v jeho prospěch. Oproti tomu jedinými vnějšími událostmi, které mohou posílit sterilní Clintonovou, jsou Trumpovy vlastní přešlapy.
Otazník visí nad přesností předvolebních výzkumů. Agentury pro výzkum veřejného mínění nejsou zcela nezávislé a Trumpovu porážku si kromě Demokratů přejí i mnozí Republikáni. Je pravděpodobné, že průzkumy topí pod kotlem Clintonové. Zkreslení průzkumů může být způsobeno i tím, že v některých sociálních vrstvách je volba Trumpa společenským škraloupem. Řada lidí se k volbě v průzkumu nepřizná, ale v soudný den Trumpovi lístek do urny hodí. Výsledkem může být obdobný efekt, jako při hlasování o Brexitu, totiž že řada příznivců Clintonové bude volbu považovat za zbytečnou. Boj je přece rozhodnutý.
Jakkoli zpochybnitelná, čísla zatím hovoří jasně. Trump na Clintonovou ztrácí 14% již rozhodnutých voličů. Aby tento deficit alespoň vyrovnal, potřeboval by získat plných 75% z ještě z nerozhodnutých voličů. Bookmakeři vidí jeho šance na 1 ku 2,80. Na to nevsázejte. Na Brexit bylo 1 ku 3,60 a víte, jak to dopadlo.
