Po útoku v Mnichově zůstává mnoho zásadních nejasností. Zejména se neví, jestli byl útočník islamista, psychopat, terorista nebo pravicový extremista. Vypracování útočníkova profilu je úkol hodný tisíců komentátorů.
Než je zařazení vraha do správného šuplíku dokončeno, zmatení ve společnosti je značné.
Aby byly věci postaveny najisto, je třeba urychleně zjistit, zda měl útočník rád dívky, zda pil alkohol a kdy byl naposledy v mešitě. Je totiž dokázáno, že pokud si muž rád přihnul a sem tam plácnul nějakého tučňáka po zadku, nejde o pravého muslima. Souvislost s islámem je pak vyloučena, i kdyby při útoku vykřikl Alláhu Akhbar třeba tisíckrát.
Vezměme si již zapomenutý útok v jižní Francii z minulého týdne. V plážovém letovisku jej vykonal Mohamed Boufarkouch, držitel francouzského pasu, narozen v Maroku. První informace zněla, že probodl plíce osmileté holčičce, protože ona, její dvě sestry a jejich matka byly nedostatečně oblečeny. Zdálo se tak, že jde o typický útok pramenící z netolerance vyznavače islámu. Je přeci známo, že muslimové považují ženské odhalování za nepřípustné. Později se však mediální klasifikace začala komplikovat, ukázalo se totiž, že Mohamed od dubna nebyl v mešitě! Mohl tak být útok způsoben naopak opadnutím jeho víry? Jaký byl vůbec důvod, pro který Mohamed přestal chodit do mešity? Měl psychické problémy?
K úlevě francouzské veřejnosti se ukázalo, že o problém s nedostatečným oblečením nešlo. Dle nejnovějších zjištění bylo totiž důvodem náhlého vzplanutí Mohamedových vášní to, že si otec pobodaných dětí upravil pozici svého přirození v kalhotech. Naneštěstí tak učinil v blízkosti Mohamedovy manželky. Vzhledem k tomu, že o takových případech Korán mlčí, prokurátor uzavřel, že útok neměl nic společného s islámem. Mohamed také nebyl v kontaktu s IS, takže ani nemohlo jít o teroristický čin. Francie může klidně spát. Tatínek holčičky bojující o život už méně.
Je dobré, že je evropská veřejnost objektivní a důsledná v hledání pravdy. Důvody pro přiznání té správné korektní nálepky nabývají lehce bizarních rozměrů, ale zato přesvědčují silou argumentace. Mohamed, který přejel 84 lidí v Nice, nemohl být islamista, protože zabil mimo bezvěrců i mnoho muslimů. Šlo tak o prachobyčejného psychopata. Íránský muslim, který si z Mnichova udělal střelnici, byl obdivovatel Berivikův a tím pádem příslušník krajní pravice. Afgánec, který sekyrou posekal rodinu ve vlaku, byl v Němcku legálně a nejednalo se o uprchlíka, což souvislost s islámem vylučuje absolutně. Sebevražedný atentátník, který se odpálil na hudebním festivalu v Ansbachu podle bavorského ministra vnitra páchal sebevraždu, tedy vůbec nešlo o atentátníka. Syřan, který v Reutlingenu rozsekal ženu mačetou, byl zhrzen odmítnutím v lásce. Řekněte, kdo z vás nebyl nikdy neštastně zamilován?
Neútočili tedy islamisté, ani teroristé. Kdo že to tedy vlastně útočil? Mezi nálepkami je jedna zapovězená. Muslim. Rychle ji ale zažeňme, protože by z nás dělala xenofoby. A takovou nálepku přeci nechceme!
