Vzdělané elity

Pokud se odstavec, v němž hovoříte o roce 1989, týká celé Afriky a ne jen Rwandy, troufla bych si dodat, že na mnoha místech žádné "vzdělané elity" vůbec nebyly, nebo čítaly několik jedinců. Konkrétně zrovna Belgičané se drželi hesla "žádné elity, žádné problémy", pročež dopřávali např. Konžanům obvykle jen dva roky náboženské výchovy a psaní. Do roku 1954 nepovolovali Konžanům vyšší studium, a když Kongo získalo nezávislost, mělo pouze 12 vysokoškolsky vzdělaných osob, z větší části klerikům. Nikdo z nich nebyl lékař, právník nebo inženýr. 

Školství se většinou začalo významněji rozvíjet až po roce 1960 - do osmdesátých let se počet míst na afrických středních školách zvýšil o 600% a počet míst na univerzitách stoupl dvacetkrát, pokles podílu vzdělávaných dětí se znovu dostavil až v 80. letech, kdy infrastruktura začala zaostávat za růstem populace.

slovickareni

Problem Afriky je tento: rychle rostouci pocty populace versus nedostatecna kapacita prostredi (carrying capacity) je uzivit. Dusledkem jsou malthusianske korektivy v podobe valek, epidemii a hladomoru. Proste jich je tolik ze uz nemaji co zrat.

Konkretne ta Rwanda ma skoro trikrat vyssi hustotu populace nez CR. Predstavte si jak by to asi vypadalo tady, se vsi tou technikou a infrastrukturou.

Re: slovickareni

Rwanda sice má nejvyšší denzitu obyvatel v subsaharské Africe, ale na druhou stranu je většina jejích obyvatel díky podnebí, úrodné půdě a kulturnímu rozvrstvení producentů jednotlivých druhů poživatin potravinově soběstačná (růst produkce potravy zatím následuje, nebo ještě před několika lety následoval, růst populace, ale s omezenými prostředky to nejde donekonečna). Problém Rwandy byl, jak naznačuje autorka, spíš politický (chtělo by se napsat etnický, ale je otázkou, které příčiny byly primární a které vedlejší) než "boj o zdroje".