Už zase? Jedna zbytečná smrt na Sardinii...dalo se jí zabránit?

Chtěla jsem tu psát jen o hezkých věcech, ale nemůžu. Nejde to. Nemůžu zavírat oči a dělat, že nic nevidím. Cítím to trošku jako svou povinnost. Proto, že jsem v Itálii žila, proto, že jsem vystudovaný (nepraktikující) právník...

...proto, že se o tohle téma už dlouho zajímám a snažím se alespoň trošku pomoci. Neberte to jako feminismus, ale zatím jsem se setkala pouze s případy žen...Žen, které zůstaly jako ve vězení v Itálii. Žen, které ještě stále jdou za něčím, co v současné době, kdy je na tom česká ekonomie o hodně lépe, než italská, nějak stále nedokážu pochopit. Myslí si, že jdou za lepším životem....který ale nenajdou, často právě naopak...

Znám mnoho žen, které odešly za láskou, některé za vidinou lepšího života, ale nakonec se ocitly v pasti. V pasti zvané Itálie, ve které v případě rozchodu a řešení otázky, komu budou svěřeny do péče nezletilé děti, převažuje názor, že když žije dítě v Itálii, musí tam žít i nadále, i když by mu v zahraničí mohlo být lépe. Nepřihlíží se k tomu, že to dítě nemá rodinu (většinou z otcovy strany) pouze v Itálii, ale i v zahraničí. Že by měli mít rodiče stejná práva. Většinou převažuje názor, že práva italského rodiče jsou víc, než práva rodiče - cizince. Častokrát má navíc soudce ten názor, že matka - cizinka z východní Evropy - je stejně jen lehká žena, takže má menší práva a dítě musí zůstat u italského otce. Je to smutné, ale bohužel je tomu tak. Italský soudce radši pošle matku - cizinku - s dětmi do italského azylového domu (protože v některých částech Itálie práce opravdu není nebo je velice málo placená, takže plat nestačí ani na nájem), nežli aby jí povolil se vrátit do země jejího původu, kde má třeba už zajištěnou dobře placenou práci, školu či školku pro dítě, bydlení a kde má dítě i polovinu příbuzenstva. A důvodem pro změnu takového rozhodnutí není ani to, že otec na děti neplatí výživné a ani se o ně pořádně nezajímá. Otec dítěte je Ital, tak dítě v Itálii zůstane a basta. Podobných případů znám hodně a postupně je budu zveřejňovat, samozřejmě tak, aby nikdo nepoznal, o koho se jedná. Protože jde o pravdivé příběhy žen, které kvůli svým dětem zůstaly ve vězení, které se jmenuje Itálie.

A budu je zveřejňovat i proto, aby si další ženy konečně uvědomily, že je Itálie sice hezká země, která má vynikající kuchyni, krásnou přírodu, moře a sluníčko. Ale také jinou mentalitu, kdy v mnoha rodinách stále přechovává názor (který se přenáší z generace na generaci), že muž je pánem rodiny a žena je často jen kusem jeho majetku, který musí poslouchat na slovo. Je to také země mafie, ve které často policie moc dobře nefunguje. Tak jako tomu bylo i v případě Češky, která byla ubodána na Sardinii uprostřed baru. Nikdo se jí nezastal (ale asi se není čemu divit, kdo by se postavil svalnatému chlapovi s nožem v ruce), asi nikdo nezavolal policii. Nejhorší ale na tom je, že ten muž byl tak agresivní, že nejen, že svoji bývalou přítelkyni dříve asi často bil, ale dokonce měl kvůli svému chování zákaz vstupu do obce, ve které žila. Do obce, do které přijel a na veřejném místě v baru ji před jejími dcerami ubodal.

Bohužel to v Itálii tak chodí. Každý třetí den je tam zabita (většinou svým manželem či partnerem) jedna žena. Vrazi si pak odsedí pár let a jsou zase na svobodě. Do vězení se tam člověk dostane buď za úplnou prkotinu, nebo za opravdu vážný trestný čin. Spíš budete sedět za neplacení daní nežli za neustálé bití své manželky s vážnými zraněními. Žena, kterou její partner bije, se bojí jít na policii to oznámit, aby nedopadla ještě hůř. A po případu, který se stal na Sardinii, to bude ještě horší. Jen ukázal, co si Italové dělají ze soudního nařízení. Vůbec nic. Porušování zákonů a soudních nařízení je tam na denním pořádku. Každý ví, že italské soudnictví je velice pomalé a stejně pak dostanou kriminálníci leda tak domácí vězení, které je takovým trestem netrestem.

Ne, nechci tady šíleně pomlouvat Itálii a její systém. Pořád ji miluju a milovat budu. Taky věřím (a vím), že existuje mnoho šťastných česko-italských párů, jejichž spokojené manželství vydrží opravdu až do smrti. Ale je potřeba, aby si hlavně ženy uvědomily, že Italové jsou jiní. Že sluníčko a moře nejsou všechno. Že není jednoduché se vrátit z Itálie zpět do ČR, když už máte s Italem děti....Že...je třeba mít vždy aspoň trochu chladnou hlavu a nenechat se zblbnout krásnými slovy, protože to je umění, které Italové ovládají úplně perfektně....