Z Hané na Praděd

Je spousta trailových pochodů, v Beskydech populární B7, Janáčkův špacír, dalších stovek, padesátek, nedávno jsme potkávali ty z Olešnické a my jsme se rozhodli, že z Olomouce půjdeme na Praděd. Jistěže můžeme jet autobusem...

Z Olomouce na Praděd je to nějakých 92 km a poněvadž my jsme senioři a turistiku máme rádi, půjdeme trasu na etapy. Taky vždycky nechodíme po značených cestách, ujdeme možná víc. Jistě, mohli bychom jet autobusem a zvládli bychom vše za jeden den. Moje dcera zvládne Olomouc – Praděd pěšky taky za jeden den, ale my jsme se rozhodli právě takto.

Praděd je 1491 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku, nejvyšší vrchol tohoto pohoří. Zároveň je to nejvyšší hora Moravy a Slezska. Celkově jde o pátou nejvyšší horu Česka, také druhou nejpromimentnější a třetí nejizolovanější. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.

Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, proto nejvyšší bod Moravy leží přibližně 50 metrů od vrcholu. V současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého. (Zdroj Wikipedie)

Praděd se tedy řadí hned za tyto české hory:

1603 m Sněžka
1556 m Luční hora
1555 m Studniční hora
1510 m Vysoké kolo

Vzdušnou čarou je vzálen od Sněžky necelých 170 km, přesto jsou dny, kdy je Sněžka z Pradědu vidět pouhým okem, mně se to poštěstilo dvakrát v životě.

Dnes je 10. února a my jsme odhodláni zítra v 9 hodin vyrazit od olomoucké radnice a zdolat první 13 km úsek do Mariánského Údolí. Budu si psát z cesty zápisky a jednou, později, se nimi brodit, jak z dnešního pohledu zbytky jarního sněhu.

I. etapa 11. února: Olomouc radnice – Mariánské údolí, 14 km

Výchozí bod Olomouc, Horní náměstí, cílový bod Mariánské údolí

Počet účastníků 12, počasí slunečné bez mráčků

Prémie: pivo v cíli

II. etapa 4. března: Mariánské Údolí – Pohořany, 10 km. Celk 24

Mariánské Údolí – Pohořany

Počet účastníků 25, počasí slunečné bez mráčků

Prémie: opékačka buřtů a zálesácké kafíčko

III. etapa 20. března: Pohořany – Hraniční Petrovice, 11 km

Pohořany – Hraniční Petrovice

Počet účastníků opět 25, přivítali jsme jaro a u chatky opekli buřty.

V cílové stanici nejsou vyfoceny odpadlice. Bylo jich šest a šly držet místo na předzahrádce s Radegastem do Domašova.

Prémie: celý den jsme si užívali Mezinárodní den štěstí

Odpadlice – šest žen se před Hraničními Petrovicemi odlouply a šly rovnou do Domašova nad Bystřicí držet místo na terásce s Radegastem zbytku, který dojel Autobusem. Přesto je náčelník ocejchoval titulem „odpadlice“. Více ve fotogalerii.

IV. etapa 2. dubna: Hraniční Petrovice – Dalov, 14 km

Dálov – cílový bod IV. etapy

Aprílová vycházka, vyšlo nás 25 a stejných 25 došlo do cíle.
Prémie: Výborná nálada

V. etapa 17. dubna: Dalov – Sovinec, 12/11 km

Paseka – přestupní stanice na trase Dalov – Sovinec

Na těch kopcovitých 12 km jsme měli 3 hodiny. Celých 12 km vystoupaly pouze dvě: Lída a Eva, ostatní jsme si cesu zkrátili a nastoupili do autobusu o zastávku dříve, v Jiříkov-Křížov.
Dnes jsme u Huzové opustili náš kraj Olomoucký a vstoupili do okresu Bruntál, kraj Moravskoslezský.
Mírné cestovní problémy se nám nakonec díky trpělivé paní řidičce a logistice náčelníka podařilo překonat zdárně. Pivo na zahrádce před nádražím bylo zaslouženou tečkou a uznázím dnešního ostřejšího tempa.

Prémie: Všichni se těšíme na příště

VI. etapa 1. května: Sovinec – Tvrdkov, 13 km

Tvrdkov – cílová stanice VI. etapy

Jak se blížíme cíli, cesta je stále náročnější. Ani ne tak pro naše nohy, ale dopravní spoje nám dávají zabrat.
Ráno ještě před Šternberkem a na svátek Práce opravovali silnici, nabrali jsme zpoždění a autobus na Sovinec, ve stanici Rýmařov – Ondřejov nám ujel. Náčelník briskně našel „zkratku“ a dovedl nás na správnou trasu.
Na Rešovské vodopády jsme tím pádem měli méně času a ten nám ještě umocnilo vyhýbání se davu svátečním výletníkům. Vodopády byly úžasné. Cestu zpět jsme operativně volili přes Valšov.

Prémie: Prvomájový pochod byl zdárně ukončen v nádražní předzahrádce.

VII. etapa 1. května: Tvrdkov – Bedřichov

Této etapy jsem se nemohla účastnit, popis a fotky vynechávám, vkládám fotku z Bedřichova, konečnou z VI. etapy.

VIII. etapa 4. září: Bedřichov – Motorest Skřítek, 11 km

Skřítek

Blížíme se k cíli, trasy jsou náročnější, také doprava do vzdálenějších míst polyká více času. Odměnou nám je kouzlo krajiny, kterou procházíme. Tentokrát to byly skály, Bílý kámen a náročný sestup kolem něj na Skřítek ukončený úžasným skalním útvarem, možná dřívějším lomem – Sněžná jáma. Mile nás překvapil Rabštejn a zdejší občerstvení. Nebýt Rabštejna, který je evidentně znám a oblíbený, nepotkali bychom živáčka.

Prémie: Po občerstvení se fotíme se skřítkem

IX. etapa 10. září: Motorest Skřítek – Ovčárna, 12 km

Skřítek – výchozí bod předposlední etapy

Na Ovčárně, cíl 9. a výchozí bod 10. etapy

Vycházíme už za podzimního počasí, mlha, výhledy žádné. Kolem nás zrají borůvky a brusinky. Poměrně lehce jsme zdolali Ztracené skály, Pecný byl zahalený mlhou a u Jelení studánky jsme byli rádi, že se můžeme schovat v tamní útulně. Od Velkého Máje se počasí umoudřilo a my měli Praěd téměř na dosah. Podle plánu jsme však končili na Ovčárně a trpělivě očekáváme poslední etapu Ovčárna – Praděd – Červenohorské sedlo. Mezi tím si někteří odskočíme na Kralický Sněžník a koncem září nebo v říjnu hurá na Praděd.

Prémie: Naprosto úžasná hřebenovka

X. etapa 12. října: Ovčárna – Červenohorské sedlo, 13 km

Převážná část fotek ve článku je statických, vyfocených ve výchozím bodě nebo v cíli, zbytek fotek pak je dole ve FOTOGALERIE. U závěrečné etapy je třeba udělat vyjímku a zajít do podrobností.

Odhodlaně vyrážíme do poslední etapy, fotíme se někde nad „Áčkem“

Zdolali jsme Praděd (1491 m n.m.), i když nám počasí moc nepřálo

Popřáli jsme náčelníkovi k osmdesátinám a předali mu certifikát další plnoletosti.

Dopravní cíl X. etapy – Červenohorské sedlo

Na mysl se vrádá otázka: Co si vymyslíme příště?

Statistika:

1. etapa 14 km 12 účastníků
2. etapa 10 km 25 účastníků
3. etapa 11 km 25 účastníků
4. etapa 14 km 17 účastníků
5. etapa 11 km 24 účastníků a pes
6. etapa 13 km 20 účastníků a pes
7. etapa 12 km 19 účastníků a pes
8. etapa 11 km 17 účastníků
9. etapa 12 km 11 účastníků
10. etapa 13 km 13 účastníků a pes

Stoupání celkem 2.356
Klesání celkem 2.050

Celkem jsme ušli 2171 člověkokilometrů a 49 peskilometrů

Během pochodu se přihodilo:
- Náš horský vůdce oslavil úctyhodné kulaté kulatiny a my pochopitelně s ním.
- Prošli jsme čtvero ročním obdobím..
- Jedna turistka nás náhle, nečekaně a navždy opustila.

Závěr: Cesta byla dlouhá, dle map a našich měření 121 km, na cestách jsme strávili asi 40 hodin (a dalších minimálně 40 hodin dopravou), stále bylo o čem povídat, co řešit a taky přišla řeč na starou rozhlednu na Pradědu a stavbu nového vysílače. Odhad zániku a postavení nové se pohyboval ve značném časovém rozptylu, proto malé shrnutí:
1 903 Vydání stavebního povolení rozhledny
1 912 Kolaudace rozhlednyí
1 957 Uzavření rozhledny pro veřejnost
1 959 Zřícení rozhledny (2. května)

1 965 Vydání územního rozhodnutí na výstavbu televizní věžeí
1 969 Položení základního kameneí
1 980 Uvedení do provozu

Poprvé jsem na Pradědu byla ve 4 letech, zažila tedy ještě starou rozhlednu s kolem pasoucími se koňmi a pevně doufám, že jsem tam ještě mockrát podívám, ideálně se stejnou partou jako letos.

Rozhledna Praděd někdy v letech 1957-1959 a kluci z „naší chaty“

Úplně na závěr: Někde v dechberoucím stoupání, snad u Rabštejna, jsme dostali příslib, že příští rok půjdeme naši pouť obráceně, z Pradědu do Olomouce.