Svobody z pohledu horkého léta 2014

"Morálka - slovo se  někdy  používá jako synonymum pro  mravnost a etiku, ani v běžné řeči však neznamená pouhou slušnost nebo etiku, nýbrž zásady důležitější a závažnější, které zajišťují „pokojné spolužití a svornost“. Od  práva se   morálka obvykle odlišuje tím, že se nedá soudně vymáhat, i když ji společnost  často  podporuje tím, že přestupníky pohrdá nebo se jim vyhýbá, případně je i vylučuje.", volný citát T.G.M. uvedený v článku časopisu D-éčko 02, "Nedokonalost demokracie". ___________________________________________________________________________________

  Ono "pokojné spolužití a svornost" je to, co absentuje nejen v letošním horkém červenci a nejen u nás v ČR. Minulé týdny nám přinesly obvzvlášť nepříznivé zprávy, smrt našich vojáků, napadení zpěváka Michala Hrůzy, pád dopravního letadla a další jevy o nichž se mnohdy ani nedozvíme nebo se prezentují zkresleně. O to víc se kritizují, vyjadřuje se k nim a hodnotí. Dělí společnost na odpůrce a zastánkce toho či onoho.

Řád - Prostředí - Prosperita - Řeč

  Jsou čtyři kroky ke svobodě a funkčnosti celku. Od jednotlivce, rodiny, přes různé spolky, sportovní oddíly, obce, kraje, republiku i svět. Řeč, mluva, komunikace je základ, známe ono: "Když dojdou argumenty, dojde na facky". Zlaté facky, doba přitvrzuje. Konec mapování, došli bychom k tankům, střelám a bombardování.

  V naší zemi - republice vášně zatím neplanou. Máme čas a prostor věnovat se pokojnému spolužití. Přesto slyšíme: "Šíření nenávisti je třeba trestat". Mohli bychom nenávisti předcházet? Mohli, pokud bychom rozvinuli komunikaci na vyšší úrovni, našli společnou řeč, promluvili o společném cíli, cestě kudy hodláme kráčet.

  Odsuzujeme násilí, denně xx článků a zpráv, přitom ono násilí přitahuje víc než klid, mír a soužití ve společnosti.  PROČ? Ty akční zprávy mají říct: "Takto ne! Musíme jinak" a v tom je ten háček. Zprávy v novinách, TV informují, zbytek je na nás, na každém. JAK jinak je tedy opět předmětem naší řeči, naší diskuze, komunikace. Dokážeme ještě komunikovat nebo jsme jen přijímače akčních zpráv médií? 

  Nakolik v sobě cítíme svobodu tolik se budeme věnovat onomu JAK ze začarovaného kruhu nesvobody, bezpráví a násilí (duševního i fyzického) ven. Člověk přichází na svět jako svobodná bytost, dál se vyvíjí dle řádu a prostředí v němž se narodil a žije. 

  V úvodu jsem použila citát z historie, občas si připadám jako veterán, co oprašuje staré a pokouší se mu vtisknout původní záři a lesk, ostatní mně mají za blázna nebo zlehčují váhu oněch vzpomínek, s poznámkou, že nejsem IN, je to omyl. Pánové včera opět vytáhli své naleštěné stroje a jeli jízdu veteránů "Hanácký okruh", spolu s dámami, všichni v historických kostýmech. Sklízeli obdiv, staré stroje okouzlily diváky, předvedly že čas jim přidal na ceně. Jedna obdivovatelka řekla: "Ráda se na ně  dívám, je v nich něco krásně lidského, ta kvalita a propracovanost mě vždycky dostane".

  Totéž si zaslouží naše prostředí, věnovat se mu s láskou těch bláznů nazývaných veteránisty. Mnohdy stroje vyrábějí ze "šrotu", kusů nepotřebného železa, o to s větší láskou a pýchou na nich potom jezdí. Dávají tomu vše,  čas, peníze, um ale hlavně lásku. Odměnou je jim pocit, že jejich stroj dojel k cíli, pokud nedojel, dojede příště. Na trase okruhů není servis, každý šofér je servisák svého stroje, také strojům kamarádů.

  Buďme veránisty a nestyďme se za to. Více věcí v naší republice je na "šrot", je označeno jako nepotřebný díl, nepotřebný majetek, přežitou věc. Staré věci mají svůj smysl a krásu. Veteránistou je možné stát se ze dne na den a v jakémkoliv věku. Součástek, dílů, návodů na sestrojení a údržbu těch nejlepších věcí je dostatek. Zlaté české ručičky nesmí zahálet, zašel by jejich lesk.  

  Auta, motorky, historické vlaky, tramvaje mají už své servisáky. Věnujme servis tomu, co v našem okolí servis a zlaté ručičky potřebuje. Servisujme ono prostředí a řád, bude prosperita a bude o čem vést smysluplnou řeč.

 Hašteřivost a nenávist se šíří v otráveném prostředí,
utlačují svobodu a šlapou po lidských právech.
 

"Buďme dychtiví, buďme blázniví", Steve Jobs. Zlaté české ručičky a naše trvdohlavost je ideální pro zahájení cesty: JEDU ZA REPUBLIKU, jedu za lepším prostředím, bez chuti mlátit druhé po hlavě, byť jen obrazně. Zdravé prostředí nesvědčí nesnášenlivoti ani hašteření. Se startem není třeba otálet. Ani snad netušíme kolik nás čeká práce a příjemné práce, veteráni nejsou o montovnách, každý je originál, je to o lásce subjektu k objektu. 

___________________________________________________________________________________
 
Závěr: Pokud je článek příliš obecný a vyjádření příliš obrazné, potom natvrdo: Naše republika je naše prostředí, zaslouží si pozornost. Nečekejme až nám zde "někdo" nastolí blahobyt montoven a práci na příděl. S diktátem řeči, které stěží lze rozumět, z řádu udělá změť zákonů plných zákazů a sankcí. Raději o tom mluvme zavčas než později plakat v hospodách. Zákazy prostředí netvoří, prostředí utváří lidé, svojí lidskostí a respektem k hodnotám, též k lidskému právu a svobodám druhého.