Stran toho radikalismu

Co je vlastně radikalismus? Jakoby se hodnoty převrátily dnem 7. ledna děním v Paříži. Nevystrašit násilniky,  být  k  nim  tolerantní, plni  pochopení a hlavně jim nekřivdit. Ale jde to? Hlavně nekřivdit agresorům, teroristům a násilníkům. Hlavně nenazývat věci  správnými  jmény.  Tolerujme a milujme zlo? Velmi špatný signál na samém počátku roku. _______________________________________________________________________________________

Co je radikalismus a kdo je "tradiční hlasatel radikálních názorů"? 

Další otázkou je: KDO a CO radikalizuje společnost?

Dokud si na tyto otázky neodpovíme, bude extrémismus a radikalizace společnosti růst dál, což se de facto nemuselo stát, měli jsme nakročeno jinam. Světélko na konci tunelu se nekoná, tma nekončí, ponurá nálada se stupňuje.

Radikalizace společnosti nastává, když vlády ignorují skutečnosti ve státě a pocity svého lidu. Lidé nemají možnost říct, jak by si představovali svůj život a budoucnost svých následníků. Zprvu se jedná jen o chuť spolupracovat a podílet se na dění ve společnosti zvaném stát. Opakovanou ignorací  a nevyslyšením ze strany státu vzniká deprese, flustrace, další pokusy o komunikaci se zdají marností nad marnost. Když hlasy začínají být slyšet a sílí, je to moment, kdy je třeba je označit je za extrémní, radikální, mluvčí označit za hlasatele a  společnost tak znejistit, postavit proti sobě, na umírněné a radikální buřiče.

Máme:

• extrémně nízké mzdy
• extrémní počet lidí žijících pod hranicí chudoby všetně důchodců
• extrémní počet lidí pobírajících sociální dávky všeho druhu, vč. příspěvků na bydlení
• extrémní počet exekucí a jejich extrémní "cenu"
• extrémně pomalé soudy a obtížnou vymahatelnost práva
• extrémní počet zákonů s extrémně krátkou platností bez dalších novelizací
• extrémní nárůst počtu sebevražd (za 5 let asi o 20%)
• extrémní počet státních úředníků na počet obyvatel a vysoké náklady na chod státu
• extrémní korupci

Máme extrémní podmínky, extrémní prostředí pro život. Źivot prošpikovaný extrémy.

Ve skutečnosti je radikálním hlasatelem nebo rebelem, označen ten, kdo přichází s návrhem řešení. Návrhem, poněvadž nikdo zde není v postavení, že může prosadit vlastní návrh jako jediné řešení. Ano, rebelem je ten, kdo navrhuje, přemýšlí, uvažuje, jedná podle vlastní svobodné vůle ne podle lajny přepolitizovaných stran. Jedinec respektující svobodu slova, myšlení, prosazující právo na život, důstojný život, právo na bezpečí, člověk respektující občanské svobody a lidská práva.

Zvláštní je, že extrémní jevy uvnitř státu nebudí takovou empatii vlád jako  empatie k jiným kulturám svým způsobem nebezpečným právě soužití ve společnosti a ve státě. Přístup k solidárnosti a pomoci vně a uvnitř státu nejsou vyvážené.  

• "Přijímání uprchlíků přináší efekt dalším generacím", ministr obrany Stropnický. Tvrzení nebo odhad?
• "Musíme být solidární vůči uprchlíkům..", Andrej Babiš. Solidarita nade vše, patrně.
• "Bez migrace demografickou krizi nezvládneme", mladá antropoložka v TV.
• "Nabízíme jim toleranci ale můžeme čekat jen teror.", "Naše mentality jsou velice odlišné, nesmíme se nechat zastrašit u nás, na území, kde jsme doma.", "Islám je jen zlý, protože jeho ideologie je založená jen na jediných přijatelných názorech.", Jan Petránek, legenda české žurnalistiky. Jinými slovy - buďme rebelové, on sám říká: "potřebujeme rouhačství".

PROČ máme další problém zvaný uprchlíci? Je to díky toleranci k islámu, zlé a diktátorské ideologii nevnímající dostatečně realitu. Díky ignoraci cenrálních vlád zla zvané občanské války.

Rozlišujme uprchlíky a islámskou ideologii, všímejme si však zárověň, jak tyto otázky opět rozdělují společnost. Nestabilní společnost, zaměřenou na spotřebu, mnohdy asociální a pramálo demokratickou, zvyklou dělit se na strany, odpůrce a zastánce. Budoucnost uprchlíkům může nabídnout pouze vyspělá společnost, stejně tak vlastním občanům státu.

Závěrem připomenutí odstavce 2 LZPS, zákona 2/1993 Sb.: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. 

_____________________________________________________________________________________

Úplně na závěr, než jsem tyto poznámky dopsala, neboť se nejedná o článek, spíš o pocity, objevil se pojem "radikální antiislámismus". Měli jsme antifašisty, antichartisty a Antiperle. Jsem radikální antiislamista ale mírumilovný. Vysvětlení je v Preambuli ústavy ČR, něco o našich tradicích. Do tradic nespadá bičování v řádech tisíci ran bičem, to je středověk. Viz bloger a právník Saudské Arábie, Raif Badawi. Když se celý svět zbláznil, je dobé být v odporu, být buřič, rebel a radikál. Cítíte se obdobně?