Pivo, hudebníci a stavební spoření

Hrnou se na nás zákony, zákazy a vláda se chová jak generální poskytovatel integračních služeb. Ve skutečnosti jsme byli my sami již dávno integrováni do španělské vesty a cestou životem kráčíme ve španělských botách.

Jak souvisí pivo, hudebníci a stavební spoření? V souvislosti se změnami zákonů v poslední době, lze je označit za potlačení svobody a demokracie, mnohdy se zápornými ekonomickými dopady a mimo hodnoty společenství.

Pivo zatím vynecháme, protože vliv na cenu konečného spotřebitele bude minimální. Výhody budou někde na straně výrobce a velko-prodejce. Proč by však pivo mělo mít zvláštní sazbu, zvláštní škatulku a ostatní nápoje nikoliv? Sám navrhovatel Andrej Babiš vysvětluje proč DPH 10% takto: "Protože to má súvis s EET, a že to může podpořit samozřejmě ty, který provozují hospody a  točí jen pivo a mají tam nějaké nealko a nemají jídlo ....", "súvis" znamená v češtině "souvislost".

Hudebníci a umělci na ulici. Je třeba je zakázat? Článek Ústavy ČR 2, (4) zní: "Každý občan může činit co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.". Doposud bylo možné na ulicích zpívat, bavit se, zastavit se a s hudebníky a umělci třeba i promluvit. Už to nebude možné. Přitom bylo tak příjemné vyjít z metra a uslyšet pár tónů, hlas zpěváka nebo vidět kejklíře na náměstí.

Stavební spoření, kapitola sama pro sebe. Rodiče mohou dětem spořit na stavební spoření, uzavřou smlouvu a spoří. Vlivem nového Občanského zákona a za přispění stavebních spořitelen však bez rozhodnutí soudu s těmito prostředky nesmějí samostatně nakládat. Zpráva z tisku: "Aby se posílila ochrana potomků před nezodpovědnými rodiči, zpřísnily se okolnosti výpovědi smlouvy napsané na nezletilé dítě. O tom, jak se použijí peníze z ukončeného „dětského“ stavebního spoření, tak dnes rozhoduje soud.", dnes je od 1.1.2014. Tak se během trvání platné smlouvy změnily podmínky již existujících smluv a zodpovědní rodiče se nestačí divit. 

Nedovedu si představit, že rodič který spoří se po ukončení smlouvy začne chovat najednou nezodpovědně. Může nastat případ, že spoří třeba babička a další kombinace. Proč ale vše podřizovat extrémním případům? Proč jedna věc, jeden jev, je řízen několika zákony? Zodpovědní a spořiví rodiče dostali svěrací kazajku neprávem.

S napětím očekávám, kdy vyjde zákon, že na chodníku se musí chodit vpravo. Nemáme jej, přesto se tento logický zvyk vesměs dodržuje. Bez nových zákonů, zpřísňující náš život si vlastní život už téměř nedokážeme představit. Na druhé straně, ze strachu, že porušíme nějaký zákon raději nebudeme dělat nic a ve volných chvílích na sebe sami přivolávat ještě přísnější opatření a volat po zákazech, volit politiky a strany zákazy propagující.

V konečném důsledku je většina nápojů diskriminována oproti jednomu oblíbenému a postupně se to tak bude dít i občanům, hudebníkům, spořícím rodičům a tak dále. Inkluze do školství, jinde exkluze. Tak jsme postupně integrování generálním poskytovatelem služeb do změti zákazů zákonů. Ještě chvíli budeme žít v bláhové naději, že pivo bude levnější, že pomůže těm malým hospůdkám, co nemají jídlo a nemají ani samostatnou účetní. Nepomůže jim, tito zpravidla nejsou plátci DPH. 

DPH zaplatí v řadě od výrobce až na pult ten první, který není plátcem DPH. Nemusí to být až host v hospodě, jsou to právě ty malé hospůdky a stánky s občerstvením. Paradoxem je, že DPH platí vlastně "neplátci daně", zatím co "plátci daně" platí pouze rozdíl daně na výstupu a vstupu, je-li daň na vstupu větší, vznikne daňová povinnost záporná. Změna DPH u piva je volební trik a podpora větším podnikům, těm kteří jsou ochotni přistoupit na všechna povinná hlášení, fandí byrokracii a k ruce mají minimálně jednu účetní, ne-li ekonoma, čímž se zase cena jeho služeb i zboží zdražuje.

Každý zákon lze obejít či změnit jiným, lze je upravovat a zpřísňovat, psát nové, přidávat zákazy. To co neumíme, je tuto direktivní tendenci zbrzdit a odmítnout. V době tak často mluvící o demokracii a našich hodnotách se stáváme hlídáni na každém kroku, soukromí je věcí soudů, nehlídáme hranice únosnosti a spějeme k policejnímu státu. Vůle vyžadovat dodržování starých zákonů, léty osvědčenými se vytrácí. Víc než na dodržování práva se dbá na psaní nových direktiv. Pod haldou nových zákonů nakonec zmizí poslední zbytky morálky a poctivosti, nikdo z generálních na tyto hodnoty už dávno nevěří. Zákon má podporovat společenské dění, má podporovat integritu třech základních elementů státu: občanů, území a státních institucí. Zákony by nás neměly integrovat do stavu zbavení se vlastní vůle a vést ke ztrátě pudu sebezáchovy. Pokud z nás stát postupně sejme veškerá nebezpečí, přestaneme se umět přirozeně starat o sebe. Princip jak zbavit dítě samostatnosti je plánovat a řídit každý jeho krok.

Příště se dozvíme v jakých botách a jak oblečeni musíme řídit auto. Ne smíme ale musíme a nad střechami našich domovů budou kroužit hlídací drony. Nadějné vyhlídky do budoucnosti.