PF 2017

Závěrem roku si přejeme jen to nejlepší, veselé vánoce a šťastný nový rok. Pár dnů po Novém roce sklouzneme do tradice všedních dní, z veselých vánoc zbude pár kilo navíc a šťastný rok se mění v běžný koloběh, občas zápas. 

Přání PF získává čím dál menší význam, sypeme je jako novináři články a mají stejně dlouhý jepičí život, za pár dní nevíme komu a co jsme přáli, pokračujeme v hašteření přecházející pomalu ale jistě v nelítostný boj o cokoliv. Jak strašně ráda bych se mýlila a byla ráda kdyby mi podezření někdo vyvrátil.

Do letošního PF jsem vybrala část toho z roku 2012, jedno z letošních co se mi nejvíc líbilo a jednu dávnou vánoční vzpomínku. Přání nemůžeme jen chrlit, musíme se naučit je i plnit, protože kromě nás není nikdo kdo by nám je plnil. Krásný rok 2017 přátelé :)

PF 2013

Přála bych všem, aby rok 2013 byl jako trojnožka, ne jako rozjetý vlak. Proč trojnožka? Protože trojnožka nemůže kulhat, je stabilní, jen sedací plocha se naklání ...

Trojice: společnost - právo - prostředí. Na takovou "trojnožku" pak lze posadit to, po čem všichni toužíme, fungující, výhledově snad i bohatý stát.

Trojnožka, pilíře nebo trojúhelník. Věnovat se posílení oněch třech základních veličin a jejich vyváženosti. Umět si správně přát, být na přijetí přání připraven. Umět splněná přání přijmout je stejně náročné jako umět si správně přát.

Všem přeji do Nového roku hodně štěstí a zdraví a ať naše jednání prosazuje svět, jaký chceme obývat.  František Šimek, Olomouc.  Přání, které se mi z těch letošních líbilo nejvíc a uchovávám je zde nejen rok 2017

Vánoční vzpomínka

Je tomu drahně let, dělaly jsme předvánoční úklid a babička prozradila strategický plán: vydrhnout parkety ve třech pokojích a pak je hydrovoskovat.
Najely jsme na to, když jsme byly v druhém pokoji, přišel můj otec, vždy mírný, vstřícný, laskavý, moudrý a pravil:
"Tak vy nedáte pokoj!!", vzal si kabát a odešel bez bouchnutí dveří z domova. Pravda, byl minorita, jeden proti čtyřem ženám: tchýně, manželka a dvě dcery. 
Tchýně propadla panice a k dceři pravila: "Jdi za ním, už se ti nevrátí!"
Naše mamka zachovala klid, my dcery jsme uložily drátky do kouta a babička v obavě o rodinné štěstí parkety dotáhla do konce. Vánoce pak byly krásné a laskavé. Otec se prošel, rozchodil ty parkety a šel logicky, kam jinam než zpátky domů.

Stejné je to s těmi válkami: Tak vy nedáte pokoj ani na vánoce?!?
Nestačí, že někde umírají lidé, musíte to tahat po fejzu jak drátky po parketách? Soucítit s lidmi ze zemí zmítané válkami je jiný level. Rozhodovat kdo válčí podle větší pravdy si zaslouží vylít kýbl hydrovosku na hlavu.
Bude zavoskováno, zakonzervováno a ti normální konečně budou moci nabrat jiný směr.

Snad, jako my čtyři tehdy. A že to v mých cca 8-mi letech byl pro mně nervák! Chápala jsem otce ale zda se dát na stranu babičky - propadnout panice nebo se přiklonit k mamce s jejím bohorovným klidem a rozvahou bylo dětské dilema.
Byl to mocný zážitek a nikdy na něj nezapomenu, lekce života.
Tolik vzpomínka na moje nejdražší.