Nezaměstnanost - společenský problém

Jistěže nic nového ale opravdu je třeba se na věc dívat celospolečensky, ne jako na selhání jedince. Nebylo by možné, aby nezaměstnanými byli právě čerství absolventi škol.  Ze školy má vyjít člověk připravený na život, na život ve všech směrech. _________________________________________________________

  Vysoká nezaměstnanost je chybou státu, chybou systému, chybou demokracie. Nerada obviňuji stát, mám k němu určitou úctu, přesněji, je to věc vlastenectví. Pokud nezaměstnanost není chyba státu, je potom chybou systému, demokracie a institucí státu. Nemůžeme nezaměstnanost svalit ani na krizi, krize je spíše morální a finanční, přesněji  finančnictví.

  Vzhledem k jevům, které Českem hýbou, exekuce, restituce, předčasné volby, nezaměstnanost, chudoba a ona zmíněná krize, dal se očekávat opravdu státnícký projev, řekněme novoroční. Politiků máme nad normál, máme stávající vládu v demisi a očekávanou vládu koaliční. Čekáme zlomový, vlastenecký a motivačná projev, nestalo se tak. Očekávat můžeme pouze balíčky, opatření a zdražování. V lidech roste, pomalu ale jistě úžas, zloba a nesnášenlivost.

  V době velké hospodářské krize, 4. 3. 1933 pronesl ptezident D. Roosevelt v "Rozhovorech od krbu" svůj historický projev, který způsobil BOD ZLOMU KRIZE. Měl úžasnou výhodu, lidé prezidentu Rooseveltovi důvěřovali. 

  Důvěra, jak krásná věc, jak je zlé když ve společnosti absentuje. Naše důvěra v cokoliv se pohybuje k bodu nula, mnohdy je hluboko pod ní. Ztrácíme důvěru v demokracii, přesto že ji máme definovanou přímo v Preambuli ústavy.  Ano, zpochybňujeme základní oč se občan může opřít z hlediska legislativy. Je-li zpochybňovaná demokracie, ne ona parlamentní, myslím demokracii jako takovou, je zle. Lidé nevěří ničemu, patový stav, konec důstojného života, konec naděje. "Demokracie je diskuze", pravil T.G.M. V době krize snad diskuze napříč společností.

  V Česku nastupuje hašteření, soupeření politických stran místo soutěže a nedůvěra téměř ke všemu. Ve vzájemné nedůvěře se nedaří, nemůže se dařit ani ona zaměstnanost. Co dál? Pokračovat v posílení všech těch negativ nebo se zastavit, popřemýšlet a začít jinak? Jako lidi, ne soupeřící skupiny příznivců a odpůrců čehokoliv, ne jako soupeřící strany.

  Je třeba vylepšit prostředí v kterém žijeme a tu demokracii posunout dál, směrem k vyspělosti. T.G.M. taky řekl: "Tož demokracii už máme, ještě ty demokraty". Vylepšeme si ono naše prostředí, nebudeme mít jiné.  

  Jsme demokratický stát, postavme demokracii na svobodě a lidských právech, která jsou nad státní mocí. Svoboda a Lidská práva jsou garantem demokracie. Lidská práva a svobody jsou odkazem našich předků, byly roky, snad staletí tvořeny a sestavovány. Jsou mezinárodní a my jsme se k dodržování zavázali v sedmdesátých letech, v roce 1992 opět stvrdili co by ČR. Važme si odkazu předků, ten poslední je z doby poválečné, vychází se ze skutečností, které se nemusely stát. 

 Chudoba je jedním z důsledeků nezaměstnanosti, také je podhoubí zločinnosti, od nesnášenlivosti je blíže k násilnostem a jiným nespolečenským jevům. Neučilo se o demokracii, lidských právech a svobodách dostatečně ve školách?  Nebo kde se stala chyba?