Náš dnešní i další svátky, naše milé děti

"Hlavně aby děti se měly dobře", "věnujme se dětem", "důležité jsou děti" a další obdobné slýcháme často. Běžné bývalo v případě nebezpečí zabezpečeit prvně ženy, děti a starce, o zbytek se starali mužové, jejich ochránci. V Čapkově matce zaznělo: "Zabíjí tam malé děti..".  Dnes se slavil Mezinárodní den dětí, neslaví však děti těch, na jejichž vzpomínku byl svátek ustanoven, část z nich byly též československé děti. Jako by tento blog navazoval na blog minulý - Proč je demokracie rodu ženského. ___________________________________________________________________________

Děti jsou důležité, jsou pokračovatelé života, snad proto se slaví jejich den a to vícekrát do roka.

23. dubna 1920 - První podnět k založení dne, který by oslavoval děti, vznikla v  Turecku, při založení Národního shromáždění, během Turecké války za nezávislost, tehdejším ochráncem národních práv. Byl jím Mustafa Kemal, prohlásil, že důležitou součástí k budování nového státu jsou děti. Den dětí se slaví dodnes a je státně uznávaným svátkem.

1. červen 1949 - Mezinárodní demokratická federace žen vyhlásila Den pro ochranu dětí. Důvodem k vyhlášení bylo masové zabíjení žen a dětí v Lidicích (v roce 1942) a také ve francouzském Ouradouru (v roce 1944). Datum 1. červen, který připomíná sirotky v San Franciscu (1925) a první konferenci, jež se zabývala blahem dětí.

Konference  pro blaho dětí  v San Franciscu proběhla 1. června 1925. Den dětí však nebyl vyhlášen. Tento denden se zde konal festival Dračích lodí, na jejichž oslavu čínský generální konzul shromáždil mnoho čínských sirotků, aby poukázal na to, že by se společnost měla více zabývat blahem dětí. 

Den pro ochranu dětí a Den dětí, někde také Mezinárodní den dětí, se začal slavit rok po jeho vyhlášení, v roce 1950, v Československu, nyní Česku pod názvem Mezinárodní den dětí.

20. listopad - V roce 1952, usilovala Mezinárodní unie pro péči o dítě o vyhlášení dne, který by oslavoval výhradně děti. Na toto OSN zareagovala a v roce 1954 vyhlásila Světový den dětí. Cílem vyhlášení bylo, aby každý stát jednou v roce upřel pozornost na nejmladší obyvatele, včetně poskytnutí dobrých podmínek pro jejich zdravý vývoj a přístupu ke vzdělání. Valným shromážděním OSN bylo všem státům doporučeno, aby oslavovaly děti ve stejný den. Datem oslav byl zvolen 20. listopad, proto, že v tento den v roce 1959 VS OSN přijalo Deklaraci o právech dítěte a ve stejný den v roce 1989 přijalo Úmluvu o právech dítěte.

Některé státy si i přesto ponechaly datum oslav na začátku června, jiné státy datum oslav přesunuly na listopad podle doporučení OSN a některé státy si ponechaly červnové datum a přijaly také oslavy dětí v listopadu. Během roku se slaví asi 6 dalších dní věnovaných dětem. Například: těm, které se staly obětí agrese, ztracených dětí, nenarozených dětí, afrických dětí.  

Podklady čerpány z Wikipedie.

___________________________________________________________________________________

Život není jen o oslavách ale i o strádání, útlaku i zabíjení. Na oslavu vítězství a také na připomenutí jejich možného opakování vznikají připomínkové dny. Za pár dnů bude další takový den, Den "D", den vylodění spojeneckých vojsk v Normandii 6. 6. 1944, též nazývaný operace Overlord, tehdy i dosud chápaný jako významný zlom v dění 2. světové války, posun k onomu vítěznému "V".

Všichni, kteří tam i jinde ve válkách padli, byli také dětmi, jen díky událostem už nemohli mít další skvělé děti. Naši vzpomínku si zaslouží všichni, mohli tu být a opravdu slavit s námi. Nebýt válek, zášti a nenávisti, mnohdy uměle živené. Nenarozené děti mají svoji pietu 25. března. 

Myšlenka oslav dítěte, její historie jde napříč světem, napříč kulturami, více náboženstvími, nezná vlastně žádných hranic, děti se rodí všude. Není otázkou globalizace, je věcí více kultur, více vyznání, je otázkou multukulturní. Slovo "multikultura" je na stejném listu knihy života jako "lidská práva", přesto o nich neradi slyšíme nebo zaměňujeme s něčím jiným. Bát bychom se a šítit měli válek, stydět se, že ani za staletí válek jsme se nepoučili. Když ne z jného důvodu, pak právě kvůli těm malým, milým dětem.

Brzy bude každý den v kalendáří pietou a připomenutím. Války, zabíjení a útlak přesto pokračuje dál. Vojáci vracející se z front mnohdy propadají depresím. Hrůzy válek, vidiny obětí, se jim neslučují s tím, co vidí po návratu z frontu do "mírových" podmínek. "Zírají na svět udiveně jako malé děti.", říká se.