Listopad 2019 v obrazech

Listopad je už více jak sto let nositelem revolučních pohnutek. Už 7. listopadu se slavila VŘSR- Velká Říjnová Revoluce - vítězství bolšeho nad mnohým ostatním. Střelku kompasu nám předváděl víc jak 70 let... Dnes je však dnes.

Letos, dne 16. listopadu 2019 jsem měla tu čest účastnit se akce nazvané "Pouť k hrobu Jana Opletala", pořádané Církví československou husitskou, jejímž byl Jan Opletal věřícím. Jan Opletal se narodil 31.12. 1914 ve Lhotě nad Moravou. Někdy se datum narození uvádí 1.1.1915, odtud už je kousínek k mylnému 31. 12. 1915, což jsou zanedbatelné a odpustitelné "drobnosti" ve srovnání s událostmi roku 1939. Datum Silvestra roku 1914 je datum z pitevní zprávy i rodného listu.

Nebudu hodnotit zločiny režimů, nacismu, komunismu, bolševismu a jejich válek. Dovolím si předložit zachycené okamžiky dne 16. listopadu 2019, dne 80. výročí uložení ostatků Jana Opletala k věčnému odpočinku na hřbitově v Nákle, poblíž Litovle.

Z fotek, které s trpělivostí, láskou a obrovským taktem, sama téměř neviditelná, poskytla paní Miki Vykydalová, vyzařuje ona atmosféra smysluplně prožitého dne. Napadlo mi udělat toto leporelo, někomu na připomenutí a k dispozici těm, kteří den trávili jinde a jinak.

Pouť k hrobu Jana Opletala:

• začínáme vystoupením z autobusu na náměstí Přemysla Otakara v Litovli
• pouť zahajuje slavnostní mše Církve československé  husitské
• polední občerstvení v Záložně, náměstí Přemysla Otakara
• autobusem do Lhoty nad Moravou a pak pěšky k rodnému domu J. Opletala
• zastavujeme se u pomníku T. G. Masaryka a vzdáváme hold padlým ve válce
• odtud ve stopách smutečního pochodu z roku 1939  pokračujeme do Nákla
• vzpomínka u hrobu Jana Opletala a sousední hrobky rodiny Opletalovy
• v Husově sboru si vyslechneme přednášku PhDr. Martina JINDRY z ÚSTRu
• závěrečným občerstvením tamtéž a následný odjezdem do Olomouce, Ostravy, Příbrami  a dalších míst, s pocitem dobře prožitého dne plného zážitků, ale také pokory, víry a naděje.

Kolem Husova sboru v Litovli jsem chodila tři roky, coby studentka SVVŠ Litovel Jana Opletala, kterému jsme ovšem v tehdejších letech neřekli jinak než "Gymnázium Jana Opletala". Byla to léta obrovského nádechu a následného přidušení nadějí našeho národa v roce 1968, bylo to 910 gymnazijních dní let  1967 až 1970.

Nesmírně si vážím, že ač doba není zcela  ideální a nakloněna všem ideálům, toto mohu psát, fotky zveřejnit, drobné nepřesnosti či chyby opravit a potřebné doladit. Že mohu věřit, že fotky potěší ty, co se z rozličných důvodů nemohli pouti účastnit. Dorozumívací prostředky naší doby jsou úžasné, ani zdaleka se nám o nich kdysi nesnilo, na nás je, naučit se je užívat k dorozumění a porozumění.

FOTO reportáž:

Tuto fotku bych nazvala: "Dobrou zprávu já přináším vám". Jan Opletal byl SOKOL, podle toho jsem volila oblečení pro tento významný den.

Účastníci poutě se shromažďují, nosí se další a další židle, jsme v očekávání.

Pouť k hrobu Jana Opletala začíná slavnostní mší v Husově sboru v Litovli, budově dřívější sokolovny. Teprve později byla postavena vedle gymnázia větší sokolovna.

Se zájmem jsem sledovala moji první mši Církve československé husitské. 

Hlavou mi probíhá, že když jsem jako dítě četla Jiráska a sdělovala své dojmy rodičům, maminka to komentoval slovy: "Naše Zdenička podobojí".

Další komentář by byl nadbytečný, výrazy tváří vypovídají dostatečně.

Přemisťujeme se auty a autobusy, je to asi 10 km. Jan Opletal v Litovli studoval gymnázium, chodil pěšky, možná běhal. Dvě hodiny ráno a dvě hodiny odpoledne.

Už se tak nějak z podobných akcí známe, Dáša, Jarmila, Bibi, Miluška, já a vždycky poznáme další "nové" a milé tváře.

 Čekáme na účastníky běhu Jana Opletala, běhu: Litovel - Lhota nad Moravou.

Farář R. Valušek sděluje poutavé skutečnosti o osobě studenta Jana Opletala i o tehdejších poměrech na Hané.

Pieta u památníku. Nic naplat, tady tradice žije. Někdo navrhuje, aby starosta zařídil posunutí autobusové zastávky (z dob totality) o kus dál. Vlastně je milé, jak se i tehdejší režim "tulil" k Masarykovi. Pieta i pousmání a jede se dál...

Původně jsme měli tu trasu, od domu na hřbitov cca 3,5 km, jít pěšky. Z časových a dalších důvodů jsme se uchýlili do útrob našeho autobusu. 

"Nechte vlajky vlát..."

Co je krásnější a cennější, něž mladé, usměvavé tváře...

On sám šel vstříc jiným cílům. Dle všeho neopustil svůj záměr být letcem, chystal se dát vale protektorátu a odejít do ciziny, bojovat za vlast, jako Sokol a člověk věřící.

Tady by se nejvíc hodila některá z písní Karla Kryla.

Přednáší PhDr. Martin Jindra z Ústavu pro výzkum totalitních režimů

Před odjezdem ještě pohled na gymnázium v podvečerním světle

Pracovní stůl v  listopadu. Dokonce i láhev vína byla v duchu trikolory: Martin na bílem koni - červené suché - Modrý Portugal. Láhev padla na počest právě dovezené zásilky  Moravského seniora 11/2019, kde mi vyšel článek: "Dvojí sedmnáctý listopad, muzeum žádné" se statí: "Události kolem 17. listopadu 1939, jak je prožil a popsal Zdeněk Kašička".
Článek obsahuje paměti mého otce - Zdeňka Kašičky, dobové fotografie, prožitky tehdejších studentů, jejich profesorů, a lidí v protektorátu. Moravský senior je měsíčník šířený zdarma, jeho elektronická verze je k dispozici zde:
http://www.moravskysenior.cz/moravsky-senior_11_2019-web/

_________________________________________________________________

Fotografie označené jako:
M.V. - zhotovila a se souhlasem ke zveřejnění poskytla Miki Vykydalová
Z.W. - jsem zhotovila já, pocházejí z mého aparátu nebo rodinného archivu
Nejsou mi příjemná tato sdělení, ale náš zákon si to žádá a iDNES vyžaduje. V podezření a hledáčku jste vždy, když myslíte něco upřímně a na rovinu. Příliš jsme povolili uzdu podvodům a krádežím, proto tolik zákonů a zákazů. Snad první perpetum-mobile, co začne fungovat. J. A. Komenský nazval: "vichřicemi hněvu". Ano, ty se živí samy, jsou si samy nosnou energií, jen nikam nevedou.