"Ještě slovo a ležíš v krvi", říkává Pepi

Máme kámoše a tohle mi na společných akcích říkává tak v průměru 2 krát za akci, na společných dovolených denně. Předtím samozřejmě pilně nahrává na smeče a já, se svými 161 cm tu hru hraju. Zbytek party z povzdálí sleduje, v očích výraz: "Tohleto nedopadne...". Dost se u toho bavíme, poněvadž nakonec přichází Míra s průhlednou věcí v ruce a slovy: "Boha jeho, pomerme sa!". ____________________________________________________________________________________

O čem že to smečujeme a končíme slovy: "Wagnerko, ještě slovo a ležíš v krvi!"? O čemkoliv, klidně i o autech nebo rybách, kterým vůbec nerozumím. Pepi je kluk bystrý, zábavný, milý, hodně ví, zkrátka oblíbený. Nepamatuji, že by někdy zkazil zábavu, zavdal příčinu k hádce. Snad párkrát, opět to bylo z jeho smyslu pro hummor či akce zvané taškařice, okolím méně chápané. Jednou dokonce došlo i na tu krev, ne však moji a byl to jen nepatrné zranění v týmu zvaném "okolí"... Toliko úvodem a na vysvětlenou :-))

Čtu pana Fr. Koukolíka, občas kouknu do diskuze, v hlavě tisíc věcí, taky kdy udělám daňové přiznání. 

A najednou - UŽ JE TO TADY, jsme tak blízko pravdy, tohle nesmí zapadnout. Navíc téma pana Fr. Koukolíka s diskuzí silně souvisí. Je škoda aby diskuze zapadla hluboko Facebookem dolů, tohle se musí zaevidovat :-))

Z diskuze: 

Tomáš: To je pro Aleše k zamyšlení viz. jeho bohulibá snaha "měnit národ", systém, vše zjednodušit. Když to nejde "každý u sebe", tak něco málo z toho musí prosadit silou nějaká politická strana, my tomu můžeme jen pomoci. Právě třeba podporou Okamury a referenda + změnou legislativy (běh na hodně dlouhou trať - viz. akcie na doručitele). Jinak konec tunelu není vidět, spíše to jde k horšímu, protože aktiva byla už zcela vykradena, zadluženost roste, suroviny a energie budou už pouze zdražovat (do konce století dojdou všechny primární suroviny), ekonomika a školství nejsou v konkurence-schopném stavu, důchodců rychle přibývá, stále víc se krade a drancuje a tudíž jediná "bezbolestná cesta" každé vlády bude znamenat zvyšování daňové zátěže populace (spotřební daně, DPH, solidární pojistné, časem budou muset vzrůst i daně z vlastnictví majetku, daň z nemovitosti odhaduji postupně až řádově - kde jinde brát ???), jedině občané nejsou vůbec schopni se bránit - je to vždy nejsnadnější zdroj příjmů.

Aleš: Máš pravdu,nakonec i tady vidím,jak je jen obtížné naznačit možná řešení.namísto toho se odvádí pozornost na bezvýznamné diskuse k imaginárním věcem.Přesto to dělám ,aby i ti,co jsou na tom relativně dobře finančně začali chápat,že je to k ničemu,když za to nic nemají,nepočítám li majetek.Duševní hodnoty,rodina,děti,odpočinek.To všechno je jen touha,která se neuskuteční v kolotoči strachu o práci.Přitom je na světě možná 80 % práce jen za energii takže lidstvo by mělo mít teoreticky o 80% více volného času.Bohužel výsledkem je rozházení tohoto nadbytku dostracena a namísto toho práce od rána do noci. .... Výsledkem odpočinku je tisíce tel.splečností,degenerujících společnost k obrazu svému.

 

Zdenka: Tak vznikají armády obchodních zástupců, call-center, prodejců. Dále formulářů pro vyhodnocení jejich výkonnosti, zákonů které to vše řídí, kontrolních orgánů, statistik a agentur vč. PR . Ti všichni jezdí v autech na PHM po silnicích a hlavně dálnicích. Poněvadž jsou všichni nervéź, kouří nebo berou prášky, konzumují "zdravou výživu", chodí do fit-center a na pravidelné lékařské kontroly. Vzniká tak jakýsi paralelní svět "pro práci".
  Mohli jsme pracovat 1-2 dny v týdnu a být daleko ŠŤASTNĚJŠÍ. Ale my jsme užiteční "vlastenci" či živitelé, podporujeme stát - parazita, takto nesmyslně navýšených spotřebních daní a DPH, daní a odvodů, dálničních známek a mýtného, poplatků u lékaře a v lékárně.


Žádný parazit nezabije svého živitele, oni jo", F.R.Č., měl pravdu. JENŽE! Oni je systém, věc neživá, nemá cit a zabíjí.

  Mám kámoše a ten říkává: "Wagnerová ještě slovo a ležíš v krvi". A to je přesně ono  Místo kdy je třeba mlčet a čekat, "až se TO vstřebá". Počkáme den, dva týden, měsíc, rok. Nic se nestane a systém posílí. Nebo se rozjede diskuze nad nevhodností systému a tím se jen podpoří.
  Chce to změnit styl, systém se změní sám. 
                                                                                             ..... konec diskuze 

My se vlastně nemusíme nic učit, všechno víme. Ale buď se bojíme začít, nevíme jak nebo hledáme sjednocení, aby se nám začínalo líp. Důkaz jako náhodou přišel v článku pana Františka Koukolíka (zkráceně dole pod čarou), opět dělám závěr nad tolik diskutovaným slovem v názvu KCO - Koordinované centrum odporu: 

Není dobré jít proti něčemu, máme aplikovat. Slovo "odpor" je na místě, není to jít "proti", odpor znamená přiznat, že zachování stavu kritizovaném je pouhá pohodlnost, smíření se s ním, apatie. Dovolím si napsat návrh v duchu aplikace, návrh číslo 1:

1. O sjednocení: "Ne rovnost, je třeba ROZMANITOST ", radí T.G.M. Rozmanitost celku, společnosti, občanské společnosti. Ne uniformitu, šeď davu ale být tím, nač se cítím. Klidně si obarvit hlavu na zeleno, je to svoboda projevu :-)) Jen váha svobody leží v jiné rovině. "Rozmanitost" je krásné slovo, zaslouží si odpovědné použití, obdobně jako dotace v politice. Není rozumné moudra předků vnímat formou dogmat, rozmanitost zaměňovat s přehršlí. Občas nás může napadnout, že i naše myšlení je korupční, zvážíme-li ony četné obchodní zástupce a intenzitu nabízených nesmyslů. Opakem korupce je integrita, pravil slovník. Co na to my?

Sjednocení nebo integrita společnosti?

Zde je to místo, kde dostávám nabídku barvy červené s výhrůžkou: "Zase to chceš uspěchat!?", odpověď: "Nechci, jen si o tom chi přemýšlet, téma společnosti mně zajímá". Zachraňuje  mně Míra slovy: "Boha jeho, pomerme sa!" a nalije po štamprli. V pohodě a klidu odcházíme lyžovat, na vleku si povídáme o tom, že demokracie je vlastně veselá a šťastně se v ní žije :-))

Máme právo na štěstí, je třeba si to přiznat.

Stejně je třeba si na rovinu říci, chtěli jsme změny zdola, chceme více přímé demokracie, více jejich přímých prvků. Máme je, přijde však hora k Mohamedánovi nebo naopak? K tomu nepotřebujeme referendum, to se každý může rozhodnout sám za sebe. Doba tzv. "roztleskávání" dávno skončila. Opakování stále stejného, viz nahoře v diskuzi může být prospěšné, ovšem pro začínající, pro nově probuzené. I tak bude zmatený(á), zjistí, že se stále opakuje totéž, odchází. Dlouhé řeči, texty bez závěru jsou vodou na mlýn nepříteli, těm on rozumí, jsou jeho hlavní zbraní, politiků a médií. Tak probuzený zjistí, že lepší je spát dál, nenašel smysluplnou vizi, odchází. Vodopád slov béží dál, propadá se dolů, plníme ním popelnice a krade čas. 

Slovo "koordinovaně" znamená opak (např. optimálně spolupracovat), a slovo "odpor" je obrana proti nesmyslům. Ale i nesmysl může mít někdy smysl, upozorní na jiný názor nebo čeho je dobré vyvarovat se příště. Největší nesmysl je setrvávat v otráveném prostředí a separovat se na odpůrce a zastánce ať už restitucí nebo problému Ukrajiny. Zatím co diskuze obsahují základní poblémy, které se probírají roky, můžeme si být jisti, že v zorném poli, mimo naše vnímání se dějí nové a možná daleko horší věci. Tady už nejde o odpor, to je zákon akce a reakce. Reagovali jsme málo, můžeme očekávat dost velké problémy.

Je čtvrtek 13. března, nemalujme čerta na zeď, přesto lze vidět, že jsme v odporu jeden proti druhému, domluva téměř nemožná. Úředík proti ministrovi a naopak, žák poti učiteli atd. Do toho skandují lidé, nesnáším toho a toho, tamto či tamto, strany a světadíly nevyjímaje. Tak dlouho, snad až přijde velký třesk a bude to zlom krize, mohl být mírný a přívětivý, nenásilný. Jaký bude? Záleží to hodně na každém z nás, přiznejme si upřímě - přímo. Článek je příliš dlouhý, tak jak se na scéně i v zákulisí kupí problémy a oddaluje jejich řešení, bude stále těžší je vyjmenovávat, natož řešit. Řešit přímo a logicky. Logicky už žádná diskuze problémy nevyjmenuje a nevyřeší, dokud tu podstatu nepochopíme v celku, že se jedná o klubo problémů slepených jak upatlaná nit, Gordický uzel je proti tomu nic. Bude to chtít odvahu Bruncvíkovu a jeho věrného lva :-))

 Řešení hledejme u našich předků, bájí a pověstí, tam dřímá naše síla, vnitřní.

___________________________________________________________________________________

JAK začít a vlastně nezačít abychom nevyplašili ty dosud "spokojemé" a rušit je myšlenkou, že ne vše je dobře, že žijeme v "paralelním světě", MATRIXu? Máme taháky, nápovědy, netřeba nic vymýšlet, vše  bylo vymyšleno, zbývá vhodně aplikovat. Také pan Koukolík mluví o podobném, jak si libujeme v protředí, kde se nám nelíbí, disharmonie narušuje klid a my ten klid chceme za každou cenu, raději se stotožníme s tím s čímž nesouhlasíme. Pan František Koukolík - "Jak si zamilovat systém a být spokojený", (zdroj: technet.idnes.cz) píše: "Naše záliba v zachování stavu věcí je však podle něj stejně škodlivá, jako těžko potlačitelná.", "Po celém světě najdeme lidi, kteří sami sobě škodí. Volí kandidáty, kteří je připraví o živobytí, podporují diktátory, kteří šlapou po jejich svobodách, do úmoru pracují pro firmy, kterým na nich nezáleží." a jeho seznámení s teorií "kognitivní disonance". Pointa je stručně asi takto: "Samotná teorie je elegantně prostá: jestliže máme v hlavě dvě protichůdné myšlenky, které se vzájemně vylučují, není nám dobře. A budeme se proto snažit, aby se nám udělalo lépe."