Proč zmiňuji Elliotovy křivky a REPUBLIKU, se vztahuje k mým předkům, rodičům, prarodičům, rodině a přátelům. Také k úsměvnému rčení: "Jo, za první republiky, deset deka salámu, to bylo salámu", které často používáme když zabředneme do vzpomínek. Před námi je den 7. 7. 2014, dvakrát sedmička, k tomu jejich součet, číslo 14. Začínám psát 1. 7., do 7.7 zbývá šest dní. ____________________________________________________________________________________
Vracím se na začátek etapy staré pár let, sahající však až někde k roku 1966. Tehdy jsme začali vnímat atmosféru změn. Doba těhotná změnami, naplněná očekáváním, výraz Pražké Jaro hovořil za vše. Následoval podzim roku 1968. Vracím se k písním a duchu oné doby a na YouTube pouštím scénku "Bludička", z Kytice K. J. Erbena v podání SEMAFORU a písni J. Suchého, co zazní v závěru - "Lesů král". Pouštím si další písničky, od "Jede král", až po ty dnešní, žalující, optimistické a napovídající. V těch písních je vše ukryté, stále hledáme, nálada se pohybuje jako Ellitovy vlny, jednou jsme dole a jindy o kousek výš. Opustí naše nálada onen klesající trend a odrazí se ode dna? Křivky, vlny odráží nálady trhů, zpravidla nemají fundamenlní opodstatnění. Jak si stojíme na "trhu" nálady my, v roce 2014?
"Lidé už nevěří že bude líp", jde o zjištění ke kterému se dostaneme v převážné části rozhovorů s přáteli i na různých setkáních. Pandemie nedůvěry, také určitá míra nedůvěry v sebe. Šlo by pokračovat dál, probrat optimistický, vyrovnaný i ten destruktivní přístup, náhled na věci a dění. Není třeba, těchto úvah jsou plná média. Co schází a absentuje, je kromě úvah nabidnout i řešení.
Zmínila jsem ono: "Co s tím?" a "PROČ?", nejen na tomto blogu. Život je vlastně seriál otázek: "Co s tím?". Pokud se nám podobné otázky ze života vytratí, staneme se obětí seriálů TV, seriálem katastrofických filmů, filmů plných válek a krutostí nebo naopak, těch "sluníčkově" krásných. Na všem zlém je něco dobré a lze z něj i čerpat, už proto, že připomíná zlo, v kterém jen málo kdo si libuje. Zlo, chápeme-li je reálně a racionálně, má být impulzem se z něj vymanit, ne proti němu později bojovat. Je na místě vzpomenout slova Františka Fajtla z krátkého videa o něm, zní přibližně takto: "Povinností letce R.A.F. bylo v případě sestřelení a zajetí pokusit se o útěk a návrat k některé ze zpřátelenách jednotek".
Nemusíme vymýšlet převratné programy, měnit všechny zákony a psát hory metodických pokynů, dirigovat každý krok života. Jsme živé bytosti obdařené svobodnou vůlí a myšlením, přemíra nařízení oboje potlačuje, útočí na svobodu, znevažuje lidská práva a svobody nám dané, vybojované našimi předky. Obdobu, vysvětlení, potvrzení nalezneme ve sportu. Doplnění pravidel o dalších 10-25 bodů kvalitu samotné hry - fotbalu, hokeje, tenisu, nezaručuje. Potřebujeme se vymanit z oněch uměle tvožených složitostí, vrátit se k normálu, kdy zásady byly jednoduché, daly se pamatovat, ctít a hlavně dodržovat. Opustit bludný kruh pochybností, přiklánění se z leva do prava. Opustit bloudění v kruhu, měnící se ve spirálu antiracionálnosti.
V rozměru vyměřeném pro sdělení, v blogu, času na rozhovor, semináři atd. nikdy nebude dost času a prostoru vyjádřit vše, není to reálné, není to možné. Může dojít opět ke známému chytání za slovíčka, nekonstruktivní kritice, motání se v bludném kruhu - Hitparády problémů.cz. Nevyhledávejme problémy, hledejme to, co slova oněch písní dokáže přeměnit ve skutky, přeměnit je na rytmus, píseň, sladěný orchestr. Nyní by bylo zajímavé věnovat se Eliotovým vlnám, staré metody, nekontruktivního jednání, omílání problémů donekonečna stahují dolů, co však mění směr vln, jsou to fundamenty nebo spíše nálady?
Patří mezi ně tři slova s úžasným nábojem: Víra - Naděje - Láska. Věřím, že dokážeme tu hitparádu problémů svázat do jednoho balíku, s nadějí, že jsme ti, kteří jsou schopni je řešit, když jsme byli schopni je postupně vytvořit. Problémy pak řešit reálně, bez nenávisti, msty a fobií. Nečekejme velký třesk, řešení je v detailu nastartování cesty. Kdo by rád nejel na výlet? Výlet, kde cíl je znám, máme k němu mapu nebo nověji - GPS, co nás navede.
Jako poslední snad zmínka o demolazivoné jednotce. Tak občas vypadá nejen náš stát, také Evropa a svět. Demoralizovaná jednotka ztratila smysl mise, směr, mapu, kapitána, svého velitele, ztratila spojení s ostatními. Změna nastane až si vybavíme opět smysl a směr. V našem případě, je smysl 10,5 milionů lidí a směr mít se v republice společně líp. Nebát se té "cesty", má dva směry, dolů nebo směrem ven z krize. Dolů táhnou ty kupící se problémy, nahoru víra, že je začneme postupně rozplétat a řešit. Je-li rozhodující kdy cestu nastoupit, pak dobrá zpráva: Dávno už se začalo.
Chatakteristikou doby jsou dluhy a hybatelem peníze. Peníze vidíme za vším, přesto z života jaksi mizí. Peníze jsou oběživo, mají kolovat, to je jejich základní funkce. Změna distribuce kapitálu je první co je třeba z onoho balíku vytáhnout a řešit. Změna distribuce kapitálu může rozhýbat ekonomiku. Ona ji rozhýbe ale o tom až na dalším "odpočívadle" cesty. Motiv prvního úseku cesty: Návrat k hodnotám, oprášit osvědčené, jinak nás čeká opakování doby před osmdesáti lety, Velké hodpodářské krize. Jedna z marketingových taktik zní: "Vystrašit klienta a pak mu nabídnout zázračné řešení. Úspěch zaručen", je to demagogie a popření samotného principu obchodu. Dobrý obchod je ten, kdy jsou spokojeny obě strany. Balamucení strašení k němu nepatří.
___________________________________________________________________________________
Závěr: Vybavení na túru, cestu, máme, sportovní vybavení je každným dnem dokonalejší. Cestujeme rádi, někdo do ciziny, jiný po republice, někdo prstem po mapě, přesto spokojen. Čekají nás prázdniny, turistická sezóna vrcholí. Šťastnou cestu...
Prázdniny jsem se rozhodla trávit v Republice, proto delší blog, než mívám ve zvyku. Je obtížné stručně říct, co k výběru cesty vede. Bylo to souznění vlastní vize s programem, Preambulí programu. Jsem a vždy jsem byla nestraník zato jsem ráda pracovala v týmu. Moje krédo je objevovat nové, zkoumat a hledat řešení. Analýza stavu mně v červnu postavila před otázku: Co dál? Rozhodla jsem se, budu kandidovat za obvod č. 66. Není to změna v pravém smyslu, je pokračováním, další úsek cesty životem, který se má žít, ne promarnit zkoumáním neřešitelného. Že to není cesta jednoduchá je mi známo, výsledek ve hvězdách. Výsledek je cíl a cíl je cesta.
Úplně na závěr dva citáty z videa, které kdysi kolovalo po sítích:
"Život je kreslení bez gumy"
"Milovat nezamená hledět jeden na druhého, ale dívat se společně jedním směrem"
