Chybí nám opravdu osobnosti?

Občas zaslechneme povzdech: "Chybí nám osobnosti, potřebujeme někoho jako Karel Kryl nebo T. G. Masaryk", případně následují další jména až po W. Churchilla. Ale je tomu opravdu tak? Naše doba potřebuje jednoduchost.

"Každý inteligentní blázen může problémy zvětšit, udělat je komplexnějšími a násilnějšími. Chce to dotyk génia a mnoho odvahy, aby se věci pohnuly opačným směrem", Albert Einstein, počátkem minulého století.

"Naše doba potřebuje jednoduchost", Herman van Rompuy, počátkem tohoto století.

"Žijeme v době, kdy důsledky toho, co se odehrává, jsou velmi závažné a lidé musí činit rozumná a dospělá rozhodnutí", Winston Churchill, někdy mezi těmito dvěma výroky.

Stále stejný problém, jen problémy nám od té doby narostly. Nehodnoťme KDO to říká a věnujme se více tomu CO říká. Hodnocením bychom přidali do seznamu HITPARÁDA PROBLÉMŮ.cz, který si opravdu zaslouží zjednodušit, pokrátit a začít řešit, nebát se rozhodnutí i když jsou nepopulární, jsou-li ku prospěchu společnosti a lidstva. Tak nějak bylo řečeno právě v pořadu DVTV s politologem Petrem Robejškem. Zaznělo v něm víc zajímavých myšlenek, které stojí za to přiložit k oněm citátům.

Titulek pořadu nevystihuje celý jeho obsah a neměl by nás svést z cesty nebo balamutit. Obdobně jako nevnímáme nebo opomíjíme podstatné:

• v prvním citátu vnímáme a očekáváme spíše zásah "génia" než "mnoho odvahy" a svádí k hledání osobnosti,
• v druhém jednoduchost zaměníme za  "boží prostotu",
• ke třetímu argument povzdech, že "byla jiná doba".

Stojíme před něčím novým, dosud a nepoznaným, bojíme se, co nás čeká, zlobíme se a někdo tomu říká xenofobie, jiný krize, snad aby se nemuselo nic řešit, mohly se psát sáhodlouhé analýzy, metodické pokyny a nové zákony.

DVTV - Musíme razantně zdanit bohaté, věčný růst skončil: 

http://video.aktualne.cz/dvtv/robejsek-musime-razantne-zdanit-bohate-vecny-rust-skoncil/r~afa1bad8320211e59f530025900fea04/

1. Řecko(0- 6:30)

Otázka: Odolá EU stávajícímu tlaku kterému čelí?

• Ty stávající tlaky si EU vytváří sama, protože není ochotná provádět zásadní řešení
• Používají trik obelhávání, nerozhodují a neřeší, protože řešení nejsou populární.  Je to politický styl metodologie dneška, vyhýbat se řešením.
• Doporučení:  Evropské elity se musí vzpamatovat.

"Elity se vyhýbají důležitým a obtížným rozhodnutím, ta nejsou totiž populární".

2. Evropa v roli zachránce světa a migrace (6:30 - 9:30)

• Náš úspěch, politický i společenský, bylo prosazení a rozvíjení určitých hodnot, tím jsme zajímaví a to je podstata našeho úspěchu. 
• Nyní však už nejsme dostatečně silní a rozhodní tento hodnotový systém udržet.
• Naše evropské hodnoty nejsou univerzálně platné v celém světě. Evropa není povinná hrát roli celosvětového zachránce, zejména těch, kteří naše hodnoty neuznávají a snaží se nám vnutit jiné.
• Evropa není povinná dělat pohotovostní stanici pro problémy tohoto světa, tím spíše pro ty, kteří tyto hodnoty neuznávají.
• Západní  hodnoty jsou kolébkou a důvodem fungování Evropy.
• Různorodost ano, ale ne bezbřehá, musí být předdefinovaná, domácí společností. Právem hostitele je definovat a povinností vyžadovat. Zároveň musíme být dostatečně silní toto prosadit.

3. My jako součást Evropy a lidská práva (9:30- 12:00)

• Politika má bránit hodnoty společnosti ve prospěch společnosti a ve prospěch světa.
• Tolerance je časovaná bomba, tolerance ano, ale do určité míry.
• Pomoc bližnímu ano, ale nesmí to ohrozit existenci této společnosti, to nesmíme připustit, už z pudu sebezáchovy.

?4. Mediální  intelektuální elita a hluboká dekadence (12:00 - 18:26)

Otázka: Máte pocit, že se Evropa prostě neprobudila?

• Naprosto. Elita usnula, včetně elit mediálních.
• My předepíšeme, jak má vypadat svět, vy definici pak musíte věřit. Když nevěříte, jste reakcionáři (a rebelové).
• USA demokracie se již nedá nazývat demokracií. Neumí zacházet s demokracií ve prospěch demokracie.
• Linie je načrtnutá.. Většinová společnost je úplně někde jinde, necítí se reprezentovaná - hledá reprezentaci jinde. Marie le Pen ..
• Politická poptávka. Tlak na politiky, buď budou preventivně napravovat nebo to dělat nebudou. Pak budou samozřejmě vystřídáni při nejbližší příležitosti, pokud NÁM jsou naše hodnoty vším. 

?5. Změna ekonomického rázu světa (18:26 - 20:30)

Otázka: Pokud selhávají elity, jak se změní ekonomický ráz světa?

• Jedná se o proces podobný tomu před 100 lety (pozn. před 101 lety, 28. 7. začala 1. světová válka).
• Nastane další fáze deglobalizace *). Model blahobytu světa se neděje.
• Konzumní rozvoj, nevíme co bychom a naše elity začínají hloupnout.

6. Růst není možný do nekonečna (?20:30- 23:50 )

• Zpochybnění kapitalistické společnosti jako takové i globalizace. Jedná se o doznění další globální fáze .
• Otázka: Je kapitalismus opravitelný? Čeká se globální konflikt? Odpověď: Vybijeme se v různých lokálních konfliktech.
• To není také nic veselého, lokální konflikty, ale není tak hrozné jako světové války.
• Máme šanci si s tím poradit. Opustit konzum, nahradit jinými hodnotami.

7. Razantní závěr (23:50 - 25:25)

• Zdanit nejvíc nefunkčně bohaté. Nevrací bohatství do reálného hospodářství. Blokují produkci.
• Jakkoliv nemilé to je, tak nutné to bude.
• Otázka: Jakým způsobem? Odpověď: RAZANTNĚ.

____________________________________________________________

*) Prof. Milan Zelený: Mysleme globálně, jednejme regionálně.

Víceméně pan Robejšek říká věci samozřejmé, známé a potřebné, mnohý z nás řekne "nic nového pod sluncem, to vím taky!" nebo "Říkal jsem to dávno". Proč potom na poli veřejném, státním, Evropy i světa dochází k tolika rozporuplným diskuzím, kdy jeden vyvrací druhému "jeho pravdu"?  Chybí nám osobnosti nebo chuť vnímat skutečnosti a vůle domluvit se jako lidé? 

Pozornost si zasluhuje byznys. Zisky se kapitalizují a ztráty socializují. Zisky jsou jedinců a ztráty zaplatí početnější zbytek. I u nás stále potřebujeme zahraniční investice, zatím co naši (úspěšní!) podnikatelé si odkládají peníze jinde, aby se nám obloukem, o něco dražší vrátili ve formě půjček. Prostě nevíme co s kapitálem, umí se "pracovat" pouze s dluhy. Byznys kvete v politice. Námět by vydal na další článek, není třeba, dostupných informací je dostatek, stejně tak videí. Například jak i zisky lze přemístit kam je třeba a pro někoho žádoucí.

Problém není v EU a  našem členství v něm. Problém je v tom, že politika je tím čím je a není tím co má být. Dnešní politika je především byznys, přerozdělování dotací a správa dluhů, skvěle a draze odměněná. Do politiky je třeba logiky a praktických řešení. Například Vojtěch Bednář mluví na svém blogu o decentralizaci: http://www.koment.cz/65-konec-evropske-unie

Odvoláváme se na lidská práva a ženevské konvence. Pracují proti nám nebo je neumíme dostatečně využívat? V době míru nejsou dostatečně akční a v případě konfliktů je pozdě je studovat. Začarovaný kruh byznysu tento problém umocňuje, konzum je atraktivnější, případně zastírán drobnými aférkami občas umně nafouklými médii. Když politika selhává, radikalizace roste a byznys si mne ruce. Lidská práva a ženevské konvence musí být závazné nejen v míru ale zejména v případě konfliktů - největší oříšek.

Tak v polovině prázdnin část lidí tráví dovolené v blahé naději, že o potřebné se postará vláda, vždyť od toho tu vláda je. Druhé části je to dílem jedno, dílem je znepokojená, někdo čeká, co nám nabídne TV. Málokdo však zkoumá čím je třeba se řídit, o co se opřít, když situace připomíná spíše boj o hranice a území. Kolikrát se bude opakovat nehumánní jednání, za které se pak roky omlouvá, kolikrát ještě zavdá příčina k lokálním i větším střetům a zfanatizuje se dav "jediným řešením"? Abychom později opět oprášili lidská práva a ženevské konvence, bude-li kým.

To bychom měli mít na paměti abychom nebyli vmanévrování do další vývrtky dějin, která se již roztáčí, doby, kdy jsou žádaná  razantní opatření. Žádat jsme měli striktní dodržování lidských práv, kam spadají i práva politická, v době klidu, také je respektovat.

Je lidstvo ještě schopno vnímat jinou řeč než zákazy, nařízení, sankce a řinkot zbraní? Konflikty řešit jinak než  násilně a válkami?

Dá se s tím něco dělat, pokud ano tak kdy?

Dá ale patrně až tehdy až zjistíme, že není kam jet na dovolenou, Tunisko už varuje, další léto to může být Řecko, Itálie, Španělsko, Bulharsko, Rumunsko, oblíbené hotely obsazené uprchlíky, s kterými si svět neví rady, jinde ucpané silnice rekreace chtivými Evropany. Černý scénář ale vývoj se ubírá tímto směrem, střízlivost začíná podléhat emocím a rozčilení. Následuje bezradnost elit, neúcta jako důsledek podcenění vzájemného respektu a opuštění vizí vývoje na úkor konzumu a zisků korporací. Černý scénář, také jedna z posledních možností jak se vzpamatovat.