Zdenko, moc dobře. Život dětí ubíhá moc rychle na to, aby člověk promeškal jejich nejkrásnější věk. Děti co nejdříve do školek nebo chůvy, aby maminka neztratila kontakt s profesí. Nebo byla alespoň zaměstnatelná. Nobelovku by měl dostat ten, kdo umožní zaměstnávat na malý úvazek maminky, aby si trošku orazily, ale zároveň se mohly věnovat svým potomkům (jenže to by musel mít partner takový plat, aby z velké části rodinu uživil). A umožní babičkám hlídat vnoučata, některé o to bohužel už moc nestojí, mají své životy a tak se narušuje rodinná kontinuita i vztahy. Nemáš práci? Tak se odstěhuj tam, kde je. A rodina? Kamarádi, vztah k místu? Navíc spousta mladých bere nohy na ramena a utíká radši do ciziny. Proč? Možná bychom se mohli zeptat uprchlíků, proč sem nechtějí.

Lavina zákonů, novel a přílepků nás dusí a stresuje, pokud se jen trochu zajímáme a chceme se vyhnout průšvihu z neznalosti. Bohužel s vyšším věkem to jde čím dál hůř. A pak stačí jedna chyba, opomenutí a už to jede. Nejlépe se žije tam, kde platí pravidla, se kterými se občan může ztotožnit a platí i ta nepsaná. Dopustili jsme, aby si mladí mysleli, že napálit starého je normální, aby na to byli dokonce hrdí. Jenže kdyby bylo dost poctivé a slušné práce, tolik šmejdů by rozhodně nebylo. Kdyby stát už dřív řádně dohlížel na podvodné firmy a okamžitě jim nekalou činnost zatrhl, protože podvod je prostě podvod a podvodem zůstane, nebylo by tolik šmejdských firem. Jsme zemí, bohužel ne jen my, kde důvodem pro mizerné zákony je pro poslance (i ty evropské) to, že zvítězila silnější lobby. Zájem je holt jen o voliče, občané jsou nezajímaví. Teď to bude docela zajímavé. Kolik lidí uvěří provařeným ksichtům, když i ty neprovařené nakonec zklamaly.