26

... aneb není to jen tak obyčejné číslo, jak by se mohlo mnohým lidem zdát...  

Dvacet šest. Šestadvacet. Dvacet a šest k tomu. Latinkou 26, římskými XXVI. Číslo, které je pro některé jenom jedním z prakticky nekonečné řady jiných čísel, má pro jiného naprosto nezaměnitelný význam.

Zkuste si jen tak ze zvědavosti zadat do vyhledávače pojmy 26, dvacet šest a šestadvacet. Zobrazí se vám tisíce odkazů na články, které tuto číslovku obsahují. V některých článcích se jedná o počet podvedených, jinde o počet dnů, které muž přežil na moři po tsunami, jinde někdo vypráví, jaký vztah má k domu nesoucímu číslo 26. Pro někoho je pak šestadvacítka označením dne v měsíci, kdy slaví narozeniny či svátky své či někoho z blízkých, připomíná si důležité výročí, má příští měsíc třeba pracovní schůzku, kolik dokázal udělat kliků na jedné ruce, nebo kolik půllitrů má na svém účtu za večerní pobyt v hospodě.

Zcela zásadní význam má však toto poměrně nenápadné číslo pro mladé lidi, přesněji studenty. Jakmile se totiž na jejich "věkovém účtu" objeví tato číslice, ztrácejí veškeré státem garantované výhody plynoucí ze statusu studenta. A to i v případě, že stále ještě studují. V současné době totiž stále platí zákon starý přes 50 let, který vychází z toho, že za normálních okolností jedinec prostě musí stihnout vystudovat vysokou školu do 26 let - v 6 letech nastoupí na základní školu, kterou opustí v patnácti. Pak je do 19 let na střední škole, odkud po maturitě přejde plynule na vysokou školu, kde do 22 let studuje tříletý (avšak na některých typech škol i čtyřletý) bakalářský stupeň a protože je šikovný, tak státnice i přijímací zkoušky do dvouletého (opět možné odchylky v závislosti na typu školy) navazujícího magisterského studia složí hned na první pokus. Ve 24 či 25 letech tedy slavnostně odpromuje, napíše si před jméno Mgr., Ing. či jiný titul a hurá do práce. Jenže zejména v několika posledních letech je i v České republice možné sledovat posun, kdy stále více lidí studuje i po dni, kdy oslavili šesté výročí svých dvacátých narozenin.

Důvodů studia i ve 26 letech je mnoho: nejen to, že studium prostě protahují (opakování ročníků apod.), ale třeba i proto, že se na školu kvůli značné převaze poptávky studentů nad kapacitou oboru dostali až na druhý či další pokus, museli studium na nějakou dobu přerušit (ať mezi SŠ a VŠ, nebo mezi bakalářským a magisterským stupněm), byli na (nejčastěji zahraničním) výměnném studijním/pracovním pobytu či mezi SŠ a VŠ vystudovali tříletou vyšší odbornou školu.

A s čím že se to tito studenti musejí v souvislosti s příchodem 26. narozenin vyrovnat?

1. Jedním z alespoň mého pohledu nejzásadnějších faktů je nutnost začít si hradit zdravotní pojištění z vlastní (lepším případě rodičovské) peněženky. Mnoho studentů totiž sice brigádu má, ale na základě dohody o provedení práce, která není zatížena odvody právě na zdravotní a sociální pojištění. Zdravotní pojištění, jehož aktuální výše činí pro osoby bez zdanitelných příjmů činí 1 080Kč měsíčně, přičemž pojistné za měsíc, ve kterém jedinec oslaví své 26. narozeniny, hradí ještě stát.

2. Pokud pobírá dávky státní sociální podpory, dojde ke změně ve výpočtu životního minima pro jejich přiznávání, případně je ztracen nárok například na přídavek na dítě (= studenta).

3. Nutnost hradit jízdné a vstupné v plné výši - další náklady navíc. Pokud jedinec studuje v Brně, tak za čtvrtletní šalinkartu "vyplázne" místo 640Kč rovnou 1 280Kč. Pro studenty do školy dojíždějící či bydlící na kolejích/privátech přibudou i vyšší výdaje na cesty domů. Ve spojitosti se vstupným je pak vhodné dávat pozor, zda je v tom kterém ceníku uvedeno pouze například "Vstupné pro studenty", nebo "Vstupné pro studenty (do 26 let)" - v prvním případě by totiž teoreticky byla šance na nižší vstupné například na základě předložení platného ISICa či indexu.

4. V některých případech - aspoň co znám z doslechu - je student od svých 26. narozenin povinen hradit školné bez ohledu na to, zda studium protahuje nad standardní dobu či nikoliv.

Jistě bychom mohli přijít i na další záludnosti, ať už obecnější povahy či zcela specifické. Výše uvedené čtyři se mi ale jeví jako nejzásadnější, které mohou značně nabourat rodinný rozpočet a v nejzazším případě pak studium jedinci naprosto znemožnit. A i když se začátkem letošního září objevily první vlaštovky týkající se myšlenky o posunutí oné věkové hranice z 26 na 30 let, stále je to všechno ještě velmi nejisté.

Jak je vidět, šestadvacítka není jen tak nějaké obyčejné číslo, jak by se mohlo na první pohled zdát...