- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Těla našich dětí nepatří nikomu, přesněji řečeno, patří našim dětem a my se snažíme, jak nejlépe umíme, se jim o ta těla postarat, dokud to nezvládnou sami, někdy lépe, někdy hůře, ale nejspíš vždycky lépe než jakési hlasy z druhého konce světa, kteří raději kritizují někoho z druhého konce světa, než by řešili svůj ne úplně úspěšný život.
A pokud jde o náušnice, to je otázka do pranice, mí svobodomyslní rodiče mi nenechali píchnout do uší dírky na náušnice, když jsem byla mimino, abych si o tom později rozhodla sama, jenže já se hroutím, když vidím jehlu, takže jsem rodičům vyčítala, že mě mohli ušetřit trápení, kdyby mi byli bývali nechali propíchnout uši, když jsem byla mimino.
Přesně, šla jsem v deseti s hrůzou.
Pokud se na dětském těle nepáchá násilí, nijak mi to nevadí. Dredy se dají ostříhat a vlasy zase dorostou.
Ale zarazilo mě, jak každý ctí práva dítěte, ale už se třeba malých holčiček málokdo ptá, jestli chce náušnice, a hned po narození jim nechají propíchnout uši.
Toto je krásný příklad, proč tolik lidí končí na gauči u psychiatra, aby napravil dětství. Jedni vychovávají děti striktně, druzí jím nechávají volnost až po extrémy neurčitého pohlaví. Podle mě je nejlepší zlatá střední cesta. Povolit výstřelky s vysvětlením, že to není naše kultura a v budoucnu jím to přinese komplikace. Rozmluvit nevratné zásahy na pozdější věk. Dredy či naušnice jsou prkotina, horší je tetování nebo v USA oblíbená obřízka.
v roce 1990 jsem navštívil jedno městěčko ve Šluknovském výběžku a tam si u baráku hrála holčička školkou povinnná s blonďatými vlásky až po zadek. No, nebyla to holčička, ale chlapeček, jehož otec se hrdě chlubil, že má nejmladší "máničku" v Čechách
Souhlasím. Nenávistným komentářům na sociálních sítích bych ale nepřikládal příliš velkou váhu, jakkoliv jsou otravné a frustrující. Lidé je píší z nějaké psychologické potřeby a samotný terč jejich nenávisti (zpravidla nějaká odlišnost) je svým způsobem druhořadé.
Když něco napíšete na net, dáváte to všanc "recenzím". Někteří si vybíjejí nenávist, někteří zase chtějí všechny předělávat podle svého světonázoru. Stačí oblíbený evergreen ponožky v sandálech nebo dneska má mládež ananas na pizze.
Najdou se komentáře od "ať si každý dělá, co chce" po "ten, kdo to dělá, je imbecil největší".