Žijte nyní! Proč to neděláte?

Historie, to je prý něco, co se nikdy neudálo, sepsaná někým, kdo při tom nebyl. Copak se za pár desetiletí asi dočtou o nás?

Před časem jsem dostala otázku, jestli se cítím v dnešní době dobře, nebo zda bych ji radši nevyměnila za jinou, například za středověk. Ihned mě napadlo: proč právě středověk? Tato doba k nám ženám nebyla právě nejpřívětivější a zřejmě bych pro ni nehlasovala ani za příslib zařazení do vyšší šlechty. Abych vyšla tazateli aspoň trochu vstříc, byla jsem ochotna dosadit svoji přítomnost někam na začátek 12. století. Tehdy se totiž začala nosit kurtoazie. To je něco, co bych s otevřenou náručí vítala i dnes. Nejde o klobouk či šněrovačku, je to souhrn pěkného chování, jakými jsou dvornost, pozornost, rytířskost a zdvořilost. Ačkoli, mám-li být upřímná, pochybuji, že by mi v těchto pohnutých časech mužská galantnost vynahradila absenci napařovací žehličky, penicilinu, volebního práva a kapučíno.

Asi by mě o něco víc lákalo baroko. Už proto, že jeho představitelem je faldíkatý andělíček. Znám ho z nejrůznějších výtvarných výjevů a je mi veskrze sympatický. Považuji jej za oslavu boubelatosti, která je dnes středověce pranýřována. Pro mě je baroko doba, kdy nadváha byla důkazem dobrého postavení a u žen ideálem krásy. Jakmile holka vážila pod osmdesát, už všem připadala churavá a rodiče měli strach, že se nevdá. Líbí se mi i barokní architektura. Kdyby tehdejší stavitel spatřil naše satelitní městečka, hned by se ohlížel po nějaké haluzi, aby mohl kolegům naplácat.

Nepohrdla bych ani Francií na začátku 19. století. Kamarádila bych totiž s Napoleonem. Ten geniální a charismatický muž mě již od školních let fascinuje. Připadá mi úžasný od palců u nohy až po třírohý klobouk. Moc ráda bych se ho na pár maličkostí zeptala. A časem zpět bych chvíli pobyla v šedesátých letech minulého století kvůli všeobecné euforii v naději na lepší život, kvůli báječné hudbě The Beatles, Elvise Presleyho, Roye Orbisona a mnou zbožňovaného Huguese Auffrayho, kvůli nepřekonatelným filmům, které se tehdy točili u nás i ve světě a dodnes nemají konkurenci.

Jistě vám neuniklo, že bych si zkrátka z každé doby mazaně vymlsala ty chutnější stránky života. A proč ne? Ostatně... říká se, že historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsaná někým, kdo při tom nebyl. A tak raději žijme teď. Zkusme zapudit splíny a vykašlat se na pravdy, o kterých stejně každý říká, že má tu svoji. Žijme, jak nejlépe dovedeme, a jak nás to těší. Za pár století se o nás stejně dočtou, že jsme žili úplně jinak.

P.S. A co vy? Existuje nějaká historická doba, v níž byste rádi strávili alespoň jeden den?