Zatracený magický den 26. 2. 2026 plný svateb

Pro mě si tento uhrančivý den nachystal tolik nepříjemného a bolavého, že bych o svatební rumraj nestála, ani kdyby mi spadl zadarmo do klína.

Z numerologického hlediska je prý toto datum přímo uhrančivé, symbolické, plné energie a událostí, které jsou schopny pohnout našimi životy. Tato i další podobná slova na mě včera vyskakovala už od rána nejen ze sociálních sítí, také mi je napsalo pár přátel. Zřejmě aby mě upozornili, jak se toho dne můžu mít, kdybych jen trochu chtěla, nebo snad kdyby na mě, co se štěstí týká, vyšla řada. No tak plánovat si na včerejšek vdavky jsem se nechystala, ačkoli odborníci i laici doporučovali opak. Ani další zázraky jsem neočekávala. Víte, já jsem spíš takový obyčejný až všední typ, který nachází okouzlující události v drobnostech bez ohledu na datum v kalendáři. No byla jsem včera, co se týká magických očekávání, ze kterých bych byla paf, naprosto bezradná. Protože mě nejlepší věci napadají, když si vezmu tužku do ruky a otevřu linkovaný sešit, zkusila jsem zvážit alespoň tři magické varianty:

1. Do bytu ke mně vstoupí chlap. Skočím mu kolem krku – nebojte, to není o vdavkách – je to instalatér, odvedu ho k vodárně, předvedu mu, jak ten motor hrozně řve a málo čerpá… a lidi, on to na počkání opraví!

2. Kouknu do druhého šuplíku předsíňové komody, vylovím dosud nedotčenou bonboniéru, kterou mi daroval kamarád kvůli takové maličkosti – nebojte, ta maličkost nesouvisí se slibem šňatku – otevřu ji, vyberu si jeden čokoládový zázrak nadívaný karamelem a blaženě se olíznu, a pak slupnu ještě ten nugátový, ani kokosový není špatný, ten s kávovým likérem mi taky chutná, jéé, ten medovo-skořicový je úžasný, a irský krém v hořké čokoládě mě úplně nadchne, no slupnu ji celou… a lidi, nepřiberu ani deko.

3. Uvařím si kafe, udělám si chvilku na rozečtenou detektivku, a představte si, že toho sympatického vyšetřovatele – nebojte, nechci si ho vzít ani v představách – který se pohybuje podsvětím v utajení, nikdo z hajzlů neodhalí, nezlomí mu nosní přepážku… a lidi, nezničí mu ani sbírku těch vzácných vinylových desek s Elvisem Presleyem.

Jenže uhrančivě magický den mě nakonec převezl. Vyrazil mi tužku z ruky a nachystal si pro mě krutý večer a bezesnou noc ve společnosti – nebojte se, nechci napsat ženicha – bolavého zubu a podebrané dásně, která mým ústům způsobila výraz prosťáčka, který si nemůže vzpomenout, kam se zaběhly ovce. Ráno jsem kvapila na zubní a do práce jsem přišla se stejným výrazem, který mě zdobil večer, neboť lokální anestezie nikoho z nás nezkrášlí, a povislý spodní ret naznačoval zklamání z toho, že jsem dosud nenašla ani ovce ani ovčáka – nebojte, nechystala jsem se za něj vdát - ostatně on by mě bez předního zubu nechtěl, ani kdybych mu o magickém datu přednášela elegie.

Pokud to mám nějak elegantně shrnout, tak: zatracený den 26. 2. 2026!

P.S. Největší vztek mám ale na toho ovčáka. No bóže, tak mi vytrhli zub, vždyť on taky při tom okusování sejra nevypadá jako Paul Newman… a lidi, kdyby byl slušnej, mohl v tak magický den v mé přítomnosti alespoň drobný zájem o ženitbu projevit, ne?

foto: pixabay.com