Z kadeřnictví rovnou na psychiatrii

„Ježiši, vy mi snad tetujete hlavu žhavým uhlím, strašně to pálí,“ vyjekla jsem. Kadeřnice mi pofoukala spáleninu a zasmála se: „Cha, já jsem dala fén na plný výkon.“

Americká spisovatelka Mary McCarthyová svého času vyslovila odvážnou myšlenku. Leckdy prý může rozladění u ženy, s nímž si neví rady ani nejlepší psychiatr, odstranit i průměrný kadeřník.

Faktem je, že porostem hlavy se zabývá i naše lidová slovesnost. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste četli, nebo sami použili přirovnání: má vlasy jako hřebíky nebo jako rorejs, a že vlasy jsou korunou krásy. Však i Alois Jirásek v pověsti o Libuši vpravil do úst muže, který měl pocit, že kněžna jeho sousedskou rozepři špatně rozsoudila, neuvážený výrok o dlouhých vlasech a krátkém rozumu. Ale znáte spisovatele, možná je celá ta historka tak trochu přitažená za vlasy.

Ať je tomu, jak chce, faktem zůstává, že pro jistotu nosím vlasy krátké a občas je svěřím do rukou odborníků. Teď je přesně ta doba, kdy moje vlasy zoufale touží po někom od fochu. Po někom, kdo je odborně umyje, sestříhne a vytvoří účes hodný ženy mého věku, abych na hlavě nenosila ten rozčepýřený karfiól, který se mi tam během koronaviru vymodeloval. A jak tak často toužebně upírám zrak směrem k uzavřené místní kadeřnické provozovně, vytanula mi na mysli pět let stará příhoda. Stala se mi sice v provozovně jiné, ale je nezapomenutelná.

Čekal mě tehdy křest mojí knížky v pražském Paláci knih Luxor. Byla jsem ke kadeřnici objednaná už měsíc dopředu, abych si stoprocentně zajistila termín. To víte, čekala mě společenská událost a toužila jsem, aby obal hlavy nepokulhával za jejím obsahem… nebo obráceně, už nevím. Každopádně jsem se v kadeřnictví v kýženou hodinu usadila na lavičku čekatelek naprosto klidná a s jistotou, že na rozdíl od některých dam, jež se přišly dát zkrášlit jen tak na blind a teď se nervují, zda na ně vůbec vyjde řada, já mám své jisté.

„Jestli jste objednaná k Věře, tak ta tu dneska není, ona vám nevolala?“zahalekala na mě po chvíli jedna z kadeřnic. Nevolal mi samozřejmě nikdo. Když jsem zažehnala mrákoty, slitovala se, že ona mě tedy vezme, ale musím si počkat. Ohlédla jsem se po těch, co nebyly měsíc dopředu objednané, a bylo mi jasné, že půjdu na řadu až po nich.„Bude to chtít barvu a pro zjemnění do čela melír,“ usoudila vlasová pracovnice, když jsem za půl druhé hodiny usedla do jejího křesla a nabádala mě, abych si pohlídala 40 minut. Barva na vlasech nesmí být ani o chvilku déle. Ve čtyřicáté minutě se z prostor pro mytí hlav vynořila učenka a oznámila, že přestala téct teplá voda, teče jen studená. Mezi kadeřnicemi i zákaznicemi vypukla panika.

"A co moje barva?" zděsila jsem se. "Musíte vydržet. Kolegyně dala do hrnců vařit vodu." Zákaznice, která právě přicházela, se zřejmě domnívala, že tu někdo rodí, protože se hned otočila a kvapně odešla.

V minutě padesáté jsem se rozhodla, že než patřit mezi předčasně holohlavé, nechám se opláchnout studenou. Vydržela jsem statečně asi 20 vteřin. Voda byla totiž studniční. Měla jsem pocit, že ještě před chvílí zurčela v ledové horské bystřině. Těsně před umrznutím přiběhla jako záchrana další pracovnice s kýblem teplé vody a celý mi ho naráz vylila na hlavu. Zřejmě nikdy neslyšela o hrníčku, kterým to lze provést šetrně. Co vám mám povídat, měla jsem vodu všude.

"Ježiši, vy mi snad tetujete hlavu žhavým uhlím, strašně to pálí," vyjekla jsem za další chvíli. Kadeřnice mi pofoukala spáleninu a zasmála se: "Cha, já jsem dala fén na plný výkon." To už mi přišlo jako nepodstatná maličkost. Po namátkové kontrole svého zrcadlového odrazu jsem totiž hleděla na takřka antracitovou barvu vlasů, teskně vzpomínala na původní světle hnědou a vzmohla se na dotaz, kde že mám ten melír? Kadeřnice mi chvíli přehazovala vlasy jako skladový brigádník banánové krabice a pak dost nevěrohodně trvala na tom, že melír tam rozhodně je, protože nad levým uchem asi tři vlasy vykazují známky zesvětlení.

Jistě teď chápete, proč si myslím, že se Mary McCarthyová mýlí. Já věřím, že jen nejlepší psychiatr si ví rady se zásahem průměrného kadeřníka.

P.S. A co vy? Taky se už těšíte na svoji kadeřnici?