Není to tak dávno, co jsem se pokusil vypracovat studii na téma: Jak absence deštníků zachrání růst populace. Bohužel mi to zhatily ženy, které je odmítaly plánovaně zapomínat doma, a pak „gentlemeni“, kteří pod hrozbou obvinění z harrasmentu nebyli svolní k poskytnutí dočasného přístřeší před nepohodou.

Takže jsem odbornou studii zahodil a pokusil se analyzovat smysl kdysi módních, ale zcela nepraktických průhledný kopulí. Hlava sice byla v suchu, ale od pasu dolů dámy vypadaly, jako by právě při ztečí kóty 675 prošly ne zrovna mělkým brodem.

Mimochodem - deštník vlastním a vždy, když jsem zastižen deštěm, s dojetím si na něj vzpomenu.

Ano, Richarde, takové dojemné vzpomínání taky znám !!!

Jinak z filmů pro pamětníky znám situace, kdy se ti bez deštníků namluvili během průtrže mračen v telefonní budce. Ale když dneska už ty budky nejsou, že jo...

Zvláštní kategorií jsou golfové deštníky. Jsou obrovské a většinou dvoupatrové, ten průduch mezi patry je tam pro to aby vám ho neodnesl vítr. Golf se kvůli dešti a to i vydatnému nepřerušuje. Přerušuje se jenom když se blýská, protože být na rovné ploše s kusem železa nad hlavou je zahrávání si s životem. Tedy k golfu je deštník nezbytný. Jinak když člověk promokne únorovým deštěm, je je lepší dát si do rumu kapku čaje.

Vašek

Vašku, děkuji, s kapkou čaje jsi mě rozesmál krásně nahlas.

A děkuji i za osvětu ohledně golfu, bohužel jsem si ho nikdy neměla možnost zahrát, tak mě Tvoje informace zaujaly.

Čím barevnější, tím lepší!

Ať žijí deštníky!

Rozhodně Viděla jste ty z Umún?

Mám doma 3 deštníky ve výslužbě na zasloužené penzi. I kdyby lilo jako z konve a já musela ven, pak jedině v pláštěnce s kapucou, protože nemám třetí ruku, která by deštník nade mnou držela. Obě ruce spočívají na řiditkách chodítka, bez něhož bych daleko nedošla...

A tak nevím, mám svým deštníkům na oslavu jejich dnes dopřát pobyt ve vaně v rozloženém stavu a osprchovat je?

S nostalgickou slzou v oku se táži - kde jste, kdysi slovutní kutilové, pro něž by přidělání alernativního držáčku bylo hračkou? Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Slovy Járy Cimrmana se neschovali - umřeli nebo zlenivěli natolik, že dané řešení nejspíš nechali na nějaké vychytané aplikaci.

Zdeni, pobavilas! Prý tvářit se jako priessnitzův obklad

Já mám deštníky ráda a používám je - ale jen když Prší krásně. To znamená tak akorát. Když pouze Mží ti do vlasů anebo Mrholí, deštníku netřeba. A když Prší, prší jen se leje, deštník taky nepoužiju, protože to je zbytečné. Stihla Tě někdy pořádná bouřka na horách? Mě ano a bylo to šílené, nemůžeš ani pod strom kvůli bleskům, i když ten strom v tak příšerném lijáku by Ti vůbec nepomohl. Anebo na kole, to je taky horor. Ale naštěstí vždy přijde chvíle, kdy Je po dešti, zasvitne slunko, zavane teplý větřík a všechno na Tobě krásně uschne.

Do kalendáře jsem si k dnešnímu datu napsala MDD. Je to tak správně, Zdeni?

Jarmilko, ano, správně jsi to do kalendáře vepsala!

Taky ráda vzpomínám na chvíle, kdy jsem v létě zmokla jako slepice a taky tak vypadala. Bylo to na túře v Krkonoších, zachránila nás Labská bouda, dámská část naší party si na záchodcích musela sundat i spodní prádlo a sušit ho na radiátorech, zatímco pánská část v restauraci objednávala čaje s rumem.

Deštník jsem už nepoužila hodně dlouho, mám jich doma několik. Přes hlavu si dám kapucu nebo šálu, protože bych také potřebovala třetí ruku.

Ivanko, no to máš pravdu pravdoucí, někdy by ta třetí ruka byla užitečná. Já nosím většinou batůžky, tak mám ruce volné, ale zase pokud silný déšť vypukne náhle, tak než batoh sundám ze zad, nahmatám otvory a zip a vyhrabu z nich deštník, tak začnu mít pocit, že už je celkem zbytečný, že teď by se mi hodilo spíš nějaké místo, kde bych se mohla kompletně vyždímat.

Před pár léty jsme byli v Portugalsku, celý týden pršelo a ve mně se probudila skrytá vášeň terminátora deštníků. Podařilo se mi zničit asi tři, až jsem si nakonec pořídil nějaký festovný, který mám dodnes. Odpočívá v tašce na židli vedle mě, neb ho nosím skoro pořád.

Paráda, Honzíku, takový portugalský deštník se hodí.

Vzpomínám, jak si jednoho léta tatínek tři týdny léčil průdušky v lázních v Jeseníkách a celý pobyt mu propršel. Musel si tam koupit nový deštník, který celé ty tři týdny v podstatě nedal z ruky a má ho dodnes. Tatínkovi je 92, ta příhoda je stará víc než 40 let a tomu deštníku všichni doma říkáme Jeseník.

Asi jsem výjimka - deštník nemám. Je ale pravda, že jsem toto zařízení nějakou dobu vlastnil. Postupem času jsem zjistil, že ho nepoužívám a tak někde zmizel. Kam? To nevím.

To nevadí, Miloslave, dobré je, že jste si na něj dnes vzpomněl a tím jste jeho svátek oslavil dostatečně.

Deštník je v podstatě nejlevnější lék na sucho. Stačí ho zapomenout doma a Sahara se okamžitě změní v Atlantik. Krásně napsáno.

Děkuji Vám, Jiří. Popravdě, já jsem této meteorologické metody doslova zářným příkladem.

Pěkně napsáno. A teď si představte, že já žiji ve Skotsku. Tedy v zemi kde prší tak nějak permanentně. Zajímavé ovšem je to, že ač jsou zde deštníky všude a za v podstatě symbolickou cenu, na ulici jich ve skutečnosti moc nevidíte. Což bude dáno tím, že zde také v podstatě nepřetržitě fouká, takže je deštník spíše pro zlost.

No to máte pravdu. I mně se několikrát deštník při nečekaném poryvu větru obrátil vzhůru nohama a udržet ho, aby nezmizel s ptactvem, mi dalo pěknou práci.