Z deště pod okap

Jeden z mnoha Murphyho zákonů říká, že je vědecky nemožné, aby pršelo, pokud jsme si sebou vzali deštník.

Na deštnících je zajímavé, že alespoň jeden máme doma všichni. Je to snad jediná věc, kterou si dopřejí i ti, kdo si ze zásady nepořizují do domácnosti nic, co by nepotřebovali alespoň jednou denně. Nemají doma otvírák na konzervy, hrabadlo na sníh, ba ani knižní záložku, ale deštník jim v předsíni visí vždy. A vůbec nezáleží na tom, že už pěkně dlouho nesprchlo. Mimochodem… jestlipak vy vůbec každého 10. února slavíte Mezinárodní den deštníků? Pokud vás to dosud nenapadlo, letos máte první příležitost. Desátého února je právě dnes.

Murphyho zákon, který jsem zmínila v úvodu, je celkem pravdivý, ale neříká nám o tomto užitečném vynálezu vše. Tak zkusím kousíček neškodné osvěty. Ale nelekejte se, vybrala jsem pro vás jen to nejzajímavější.

První deštníky, i když vzhledem k místu vzniku spíše slunečníky, se totiž začaly používat asi před čtyřmi tisíci lety v Egyptě, Mezopotámii, Řecku a Číně. Skládací podoba paraplete byla s největší pravděpodobností také vynálezem čínským, a to již před 1700 lety! A první specializovaný obchod s deštníky byl pod názvem James Smith and Sons otevřen v Londýně již roku 1830. Deštník s originální, vyřezávanou rukojetí se svého času stal symbolem anglických džentlmenů a stal se mimo jiné i oblíbenou rekvizitou v němých filmových groteskách zejména s Charlie Chaplinem.

Možná nevíte, jak svátek deštníků oslavit, protože instrukce pro tuto příležitost neexistují. Já osobně si myslím, že nejlépe je zmoknout. Prostě se před prudkým deštěm nijak nechránit, dovolit mu, aby si jeho studené kapičky, případně i mokré provazy, našly cestu mezi naším límcem a krkem a putovaly páteřním kanálkem až bůhvíkam. Aby nám nevyžádaná přírodní sprcha spláchla účes a boty nám únorový slejvák proměnil ve studené zablácené jezírko, v němž se mokré ponožky můžou stokrát tvářit jako priessnitzův obklad, promrzlá chodidla jim neuvěří.

A právě v tuto krušnou chvíli zatoužíme po deštníku, čímž mu vzdáme hold. Potom je nejužitečnější se doma pěkně usušit a dát si do čaje na zahřátí kapku rumu. Nevím, jaký názor na oslavu světového dne deštníků máte vy, ale já bych ji viděla přesně takhle.

Na závěr mě napadá, že z deště pod okap se může, bez ohledu na meteorologickou předpověď, dostat každý z nás. A pak je nám jakékoli paraple dobré... i kdyby mělo být jen utkáno z pár přátelských slov. Však vy víte, jak to myslím.

Takže na zdraví, milé deštníky, ať nám to pod vámi sluší!

foto: pixabay.com