Vzpomínka na pana herce Josefa Somra

Zastavili jsme a hlasitě vydechli. Dolů totiž též s batohem na zádech kráčel náš milovaný herec Josef Somr. No věřili byste tomu? Nikde nikdo, a proti nám těžkým terénem kráčí bard Národního divadla.

Bylo to někdy kolem roku 1988, když jsem trávila letní dovolenou u bratra ve Špindlerově Mlýně. Bráchu trápilo těžké astma, tak vysokou školu právnickou studoval dálkově a v Krkonoších pár let přechodně bydlel, aby se mu lépe dýchalo. A já, coby další rodinný astmatik, jsem vítala možnost, si občas do Špindlu zajet. Tenkrát byl nádherný den, den jako stvořený pro horskou túru. Tak jsme s pár přáteli hodili batohy na záda a šlapali vzhůru tak dlouho, až jsme se ocitli u pramenu Labe ve výšce 1387 metrů. Náš „turistický oddíl“ čítal tak osm, devět lidí, už přesně nevím, ale co vím na beton, že jsme pokračovali od Labské louky kopcem, kde byla vyšlapaná stezka tak pro jednoho, takže pokud po ní šel někdo dolů, musel se jeden zastavit a toho druhého nechat projít. Tak jsme tím kopcem funěli vzhůru, až velitel naší akce vydal pokyn, abychom se zastavili, že jde dolů menší skupinka lidí, zřejmě rodina. Zastavili jsme, ustoupili stranou a pak jsme snad všichni hlasitě vydechli. Dolů totiž též s batohem na zádech kráčel náš milovaný herec Josef Somr. No věřili byste tomu? Nikde nikdo, a proti nám těžkým terénem kráčí bard Národního divadla. Fofrem jsme zhodnotili situaci, otázka totiž zněla: máme pana Somra pozdravit? Možná má rád soukromí a mohl by to brát jako nevítané vyrušení, přece jen jsme on i my všichni zpocení, unavení… Nebo by to mohlo být i tak, že nepozdravíme, budeme jako burani a jemu bude líto, že ho lidi ignorují a nestojí jim ani za pozdrav? Já jsem měla jasno. Jakmile se pan Somr zřejmě coby velitel jejich malého útvaru jako první přiblížil, řekla jsem slušně dobrý den a šťastně jsem se na něj usmála. A co na to pan Somr? Též slušně pozdravil, též se usmál, a já jsem nikdy nezapomněla na tu spokojenou zář v jeho očích, když jsme ho postupně všichni pozdravili a on nám všem jednotlivě odpovídal.

To bylo tak nečekané a milé setkání. Pak jsme se shodli, že ho vlastně všichni máme moc rádi, nikdo z nás proti němu neměl ani to nejmenší, ba naopak, milovali jsme ho a kus cesty jsme vyjmenovávali role, ve kterých jsme ho obdivovali, nebo nás v nich hodně pobavil a podobně.

Chtěla bych touto vzpomínkou vzdát hold člověku, kterého jsem si velice vážila, kterého jsem jako herce milovala, a který mě jako diváka nikdy nezklamal. A jako člověk už vůbec ne. Čest Vaší památce, Mistře!

Josef Somr (15. 4. 1934 - 16. 10. 2022)