Není nad topinky o vánocích s prima lidmi. Dodnes na to ráda vzpomínám.

Ano, Soni, přesně tak!!! Mimochodem, Tvoje první věta by byl pěkný název blogu. Nemáš chuť se dát do psaní?

Tradice je silná věc. S tou jen tak nepohnete. Tradice vlastně nakazuje lidu, co a kdy mají dělat. Vánoce ještě beru kvůli dětem, i mě jako malého ta atmosféra zasáhla (a když jsme s bráchou jednou pod stromečkem našli tenisové rakety, šli jsme hned druhý den ráno do mrazu na ulici s uježděným sněhem hrát tenis). Mě v tomto ohledu fascinují dušičky. Jednou za rok všichni MUSÍ na hřbitov, i když je tam pak zase celý rok neuvidíte. Vždyť co by řekli lidi...

Já mám opačný postoj. Vánoce ráda nemám, skoro je nasnáším. Z jednoduchého důvodu - nemám ráda společensky nařízenou a ritualizovanou formu vyjadřování citů či "posvátna". Nerada vyjadřuji city z povinnosti a určenou formou. A jakkoli Vánoce můžou být pro leckoho skutečně obdobím takových citů a posvátna, nelze popřít, že Vánoce jsou už ze své definice oficiálním časově a vnějšími znaky určeným obdobím, které nastává bez ohledu na přítomnost vnitřní hloubky. A naopak - jindy zase přítomnost vnitřní hloubky a srdečnosti nenazveme Vánoci, pokud to neodpovídá kalendáři. Vánoce ať si každý prožívá po svém, smysl mají hlavně pro toho, kdo v ně věří, a nelze vytýkat nikomu, že věří v jiné formy a příležitosti v k projevení hloubky a nalezení posvátna. Někdo k posvátnu potřebuje adventní období, jiný jej nalezne kdykoli ve své duši, kráse letní hvězdné oblohy nebo klasických posvátných textech. Jen nepodléhejme dojmu, že zrovna tyto kalendářní svátky jsou jediným skutečně univerzálním způsobem pro každého, jak projevit ze sebe to nejlepší. Ponechme si optimismus, že toho lze dosáhnout i jindy a třeba i právě kdykoli jindy, bez ohledu na kalendář.

V dětství to nebylo o dárcích, tolik jsme jich s bráchou nedostávali, ale o té vánoční a pohodové atmosféře...

Ivanko, přesně tak, to jsou chvíle, na které člověk rád vzpomíná.

Krásne dni sviatočné i všedné.

Milá Janka, dovoluji si opětovat Vaše přání a děkuji za něj.

Ať se vydaří nejen dnešní den, ale všechny následující dle tvých představ, Zdeni.

Děkuji, Šárko, těším se, že se teď dny zklidní a vychutnám si pohodu, kvůli které mám Vánoce ráda.

Ano. Vánoce si děláme především v sobě.

Díky za hezký blog.

Děkuji Vám, Petře, to jste pojmenoval přesně tak, jak to vnímám i já. Tak příjemné a zdravé Vánoce!

Zdeničko, kalendář je pěkný lhář. Já mám dneska Dušičky. 2. listopadu mě to tak nebralo, ale dnes, 24. prosince, vzpomínám na všechny, kteří se mnou už nemohou být.

Jarmilko, myslím, že právě i k tomu jsou svátky dobré. To víte, taky vzpomínám a svíčkám se mihotají plamínky právě pro ty naše milé, kteří tu s námi již bohužel nejsou.