Usain Bolt není primitiv

Sice mu to rychle běhá, ale pomalu myslí. Jak jinak by mohl dělat vrcholový sportovec šaškárny na úrovni nedospělého potížisty?

Ty jeho vylomeniny na startu a pak po závodě můžou imponovat jen rozpumprdlíkovaným divákům, kterým v žilách koluje pivo a v mozku levituje vzduchoprázdno. Takových názorů jsem si během sportovní kariéry geniálního jamajského sprintera Usaina Bolta vyslechla kvanta. Zvláštní je, že jak od lidí, kteří atletiku vnímají jen jako velmi okrajovou, pro život zcela nepodstatnou záležitost, tak i od těch, kdo dovedou zpaměti recitovat světové rekordy ve všech disciplínách.

A jak jsem ho viděla já? Po prvotním mírném šoku, co že to na atletické dráze ten vyčouhlý mladík provádí za vylomeniny, jsem si ho doslova zamilovala. Jeho drobná estrádní vystoupení byla podložena skvělými sportovními výkony. Postupně se staly ozdobou všech mítinků, na kterých závodil. Každý jeho start začínal soustavou nacvičených gest. A zatímco jeho soupeři se u startovních bloků pekelně soustředili, on si tam blbnul. Jeho osobním logem se stal „letící šíp“. Nadšení diváci se nemohli dočkat, až na startovní čáře začne natahovat imaginární tětivu. S charakteristickou bezprostředností předváděl, že i vrcholový sportovec se může bavit jako malý kluk, může si po tréninkové dřině dovolit vypustit trochu páry před velkým závodem, může tím pobavit tisíce lidí přímo na stadionu a miliony u televize.

Jeho originální herecké etudy, tanečky, vtipné průpovídky a vítězná gesta vejdou do historie společně s jejich autorem. Zrovna tak jako jeho zlaté medaile, světové rekordy a široký klukovský úsměv. Inspiroval tisíce malých chlapců, které okouzlil. A ti místo lenošení, nudy či něčeho mnohem horšího, objevili lásku k pohybu. A lidi, kterým jeho způsoby zpočátku neimponovaly, se ho naučili mít rádi. Možná i proto, že Usaina Bolta prostě nelze nemít rád. A zcela jistě proto, že žádné z jeho gest nikdy nezesměšňovalo soupeře. K těm měl naopak vždy úctu. Vybavuji si jeho živý rozhovor z loňské olympiády pro španělskou televizi, který přerušil, když zaslechl tóny americké státní hymny a v úctě a vší slušnosti si ji vyslechl.

Vzpomínáte na jeho návštěvu u Marka Ebena Na plovárně? Neseděl tam žádný šašek, co dělá na požádání bláznivé grimasy, ale inteligentní mladý muž s otevřeným srdcem a se spoustou zajímavých myšlenek a názorů, které se nebojí vyjádřit. A s bezprostředností sobě vlastní se neostýchá hovořit o úctě a lásce ke své mamince, k rodině vůbec, o samozřejmosti pomáhat potřebným a plánech do budoucna. Těm, kdo si do té chvíle mysleli, že je Bolt primitiv, spadla brada.

Dnes začíná Mistrovství světa v atletice a nejrychlejší atlet historie se loučí. Z celého srdce mu přeji zlato na 100 metrů a famózní výkon ve štafetě 4 x 100 m. Je však možné, že jeho bolavé a unavené tělo bude proti. Je to „jen“ sport, na jednu stranu nic není jisté a na druhou... všechno je možné. Mojí jistotou je fakt, že mi po Usainu Boltovi bude moc smutno. Atletice určitě taky. A vám?