To jsme celí my, Češi

V žádném případě nejsme národ závistivců, podvodníků a udavačů. To se nám jen někdo již celá léta snaží kvůli každé pitomosti vnutit národní rys sebemrskačství. To osočení je jako nevyžádaný e-mail, neotvírejte ho!

Jsem slušný člověk a věřím, že většina z vás taky. Píši fejetony, zajímavé vzkazy, nečitelné poznámky, zábavné e-maily, avšak nikdy anonymní dopisy, nezávidím panu Sýkorovi huňatějšího pudla, ani kolegyni menší číslo bot, nekorumpuji, ani se korumpovat nenechám, nekolabuji při pohledu na člověka tmavší pleti a mohla bych, protože já se prokazatelně neopálím ani po třítýdenním pobytu u moře.

Tak proč mě média průběžně deptají vážně míněným osočováním, že jsme národ závistivců, udavačů, zlodějů, rasistů, nemakačenků, podvodníků, a že se máme za to všichni kát, stydět, moc si nevyskakovat a zpytovat svědomí? Slušným lidem takové plivnutí do pěny poctivě načepované morálky jen ohne hřbet, zatímco s darebáky to ani nehne. Abych nebyla špatně pochopena. Burcovat proti konkrétním vyvrhelům – to ano, ale házet to kolektivně na všechny – tak to tedy ne! Odmítám, aby mi kdosi neviditelný něco takového soustavně podsouval.

Věděli jste například, že za druhé světové války kolaborovaly s nacisty tisíce Francouzů? To samozřejmě neomlouvá ani jediného našince, který se dopustil téhož. Já jen, že se v zemi galského kohouta za to nikdo na věky nepropadá hanbou, ale naopak oslavují tisíce svých válečných hrdinů, na něž mohou být právem hrdi. Každý národ má své podlé zbabělce, ale pro zdravé sebevědomí svých lidí vzpomíná především na ty, kdo si zaslouží obdiv a úctu. Nikdo z těch, kdo nezklamali, nesmí po zbytek života nést na hřbetě hanbu za ty, kdo zradili. Pokud to slušní začnou dělat, tak vítězí lumpové.

Své lumpy kráčející bahnitými zkratkami na míle vzdáleni od poctivé cesty, má zkrátka každý národ a nikdo na ně není pyšný. Ale taky nepropadá sebedestrukci, ani se v tom lidském marastu zbytečně nepatlá a neodstavuje své nesporné kvality na vedlejší kolej, aby kolem nich jezdili rychlíky plné syčáků, kteří na ně budou dělat dlouhý nos. Naopak si hýčká myšlenky na jedince, které stojí za to následovat, obdivovat je, zkrátka být nač hrdí. Tudíž místo toho, abychom při každé nepravosti říkali s despektem: „To jsme celí my, Češi,“ naučme se radovat ze všeho, v čem vynikáme, a toto pořekadlo si opakujme zejména v okamžicích úspěchů. Ani nemusíme podnikat archeologický ponor do dávné historie a opírat své pošramocené zbytky národní hrdosti až ke Komenskému. Možná se stačí líp rozhlédnout, možná kvalitněji zavzpomínat. Tak namátkou...

Mně je například potěšením, že Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka dokázali v přátelské shodě společně procestovat třiaosmdesát států světa a dělali tam Čechům jenom čest. V cestovatelské oblasti nás světově proslavil i doktor Emil Holub, a což teprve proslulý etnograf, botanik, fotograf a spisovatel Alberto Vojtěch Frič a Miloslav Stingl, Otakar Batlička... A to ještě zdaleka nejsou jediní, tak mi řekněte, proč se mám stresovat kvůli nějakému Votýpkovi nebo Šebestíkové, kteří na Kanárech o dovolené plundrovali švédské stoly?

A jdeme dál. Obrýlení celého světa mohou blahořečit našemu akademiku Otto Wichterlemu, neboť jim umožnil hledět na svět pomocí kontaktních čoček. Tak co je mi po nějakém Bradáčkovi, který si je před pěti lety vlípnul do oka jen proto, aby na složence umáznul nulu, když více než 100 000 000 obyvatel naší planety je používá k bohulibějším účelům.

Taky jsem pyšná na seriálového giganta Jaroslava Dietla, který dokázal svá díla opentlit tak kvalitními dialogy, že se o nich jeho současným následovníkům nezdá ani po rohypnolu. Objevitele krevních skupin doktora Jana Janského si považují zdraví i nemocní na celém světě. A jestli neznáte svoji krevní skupinu, tak byste raději neměli napichovat nožem ani nakládanou okurku. A co naše Božena Němcová? Psala krásně, ale neméně půvabně se do dějin literatury vkrasopsal i Ota Pavel, Bohumil Hrabal, Jaroslav Hašek, František Nepil, Jaroslav Seifert. A momentálně se do nich vpisují třeba Vlastimil Vondruška, Květa Legátová, Michal Viewegh, Ivanka Devátá, Jiří Žáček. Proč bychom se tedy měli přednostně zabývat nějakým panem XY, který smolí po večerech hanopisy, v nichž jmenuje tolik lidí, že si chudák na konci zaboha nemůže vzpomenout, jak se jmenuje on sám, tak se pro jistotu nepodepíše.

Říkáte, že jsem ještě spoustu úžasných osobností neuvedla? Že máme stovky šikovných sportovců, zpěváků, vědců, panovníků, hudebních skladatelů, filmových režisérů, malířů, architektů, fotografů a lékařů, kteří ve světovém měřítku více než obstáli? Ale to je úmysl. Chci vám dát prostor, abyste si vytvořili svůj pozitivní seznam a při jeho sestavování byli šťastni, že jste, kým jste. Ale i kdyby byl ten soupis dlouhý třeba kilometr, vsaďte se, že nakonec budete nejvíc ze všeho hrdi na své rodiče za to, že přivedli na svět tak úžasného člověka. :-)