Ten, co znehodnotil oslavu MDŽ

Jsou chvíle, na které by člověk nejradši honem zapomněl, ale na druhou stranu je spousta těch, kteří na ten samý okamžik vzpomínají ještě léta s nadšením.

Předesílám, že tato příhoda je nejen vousatá jako ženatý Amiš, ale zároveň i taková, jak bych to… no pro jemnou společnost žinantní. Pracovala jsem tehdy jako statistička ekonomického oddělení ve výrobním podniku v obci asi 5 kilometrů od mého bydliště, a oslava MDŽ se konala na tanečním sále zdejší příjemné hospůdky. My děvčata (ach, tenkrát jsem ještě byla dívka v rozpuku) i ženy všech věkových kategorií jsme se na tuto akci vždy těšily. Ředitel i šéfové jednotlivých oddělení přednesli krátké gratulace, předali nám květiny a dárek, většinou bonboniéru nebo voňavou mýdlovou kazetu, děti ze zdejší mateřské školky vystoupily na pódium a přednášely, zpívaly a tančily, bylo to krásně roztomilé. Jakmile pódium osiřelo a my oslavenkyně jsme si již pochutnávaly na obložených mísách se šunkou a s uherákem, popíjely kávu a mlsaly zákusky, se pódium začalo plnit muzikanty velvarského orchestru. A pak se tančilo, zpívalo, smálo, vyprávělo. Tančily úřednice stejně jako ženy z dílen, svačinářky, strážné z vrátnice i paní z telefonní ústředny. A do tance nás vyzývali nejen naši šéfové a kolegové, ale i manželé, kteří byli vedením podniku do volné zábavy zváni.

V den, o kterém píši, se zdálo vše být jako jiné roky, ale čekalo nás překvapení. Obložené mísy nám začali roznášet nikoli číšníci, ale dobrovolníci z řad zaměstnanců naší továrny. Byli na to vyzdobeni krajkovými zástěrkami, které si vypůjčili od servírek a my všechny jsme se rozesmály, protože jsme to fakt dopředu netušily. A tak obsluhoval šéf výrobního provozu, ředitelův šofér, bezpečák, svařeči, soustružníci, hlavní skladník a taky pan Josef z truhlárny.

Posledně jmenovaný byl známý svým smyslem pro humor, tak zpočátku nikoho moc nepřekvapilo, že se přivlnil k jednomu ze stolů, prostřel před dvě ženy mísy a rychle odběhl o dva stolky dál, tam položil mísu jednu a rychle se přemístil na druhý konec sálu, kde pokračoval v tomto stylu obsluhování. Zprvu se to jevilo jako vtípek, ale neobsloužené ženy začaly protestovat a volat: „Pepiku, co blbneš, Janě jsi mísu nedal.“ „Josef, tady ještě tři mísy, máš jich plný tác, tak je tu nech, kam s nima běžíš?“

foto: pixabay.com

O hodinu později mě Pepíček potkal u šatny, kde si utíral pot z čela a ptal se, jestli jsou ženský na něj ještě naštvaný kvůli těm mísám. Uklidnila jsem ho, že jsme to snad všechny braly jako legraci, ale že to pak asi už trochu přeháněl. A tak se mi svěřil.

„Zdeničko, kdybys věděla, jak mi bylo už tři dny zle. Bolest břicha jako hrom, no prostě zaražený větry. Já na to občas trpím. A víš, jak se mi ulevilo, když začaly jít ven? Jenže si na to vybraly přesně tu chvíli, kdy jsem začal na sále obsluhovat. Nechtěl jsem to bojkotovat, protože za mě nebyla žádná náhrada, tak jsem to risknul. Tu jsem položil dvě mísy, vypustil něco rychlého vzduchu a zmizel k jinému stolu, aby to nebylo na mně…“

A tak jsme tam tehdy stáli u šatny pěknou chvíli a prohýbali jsme se oba smíchy. A Pepíček parafrázoval krále z pohádky Byl jednou jeden král, protože říkal něco o tom, že jen zkušený truhlář ví si rady vždy sobě sám.

Takže, děvčata, vše nejlepší k MDŽ a pro jistotu dnes svým partnerům nechystejte k večeři, cibuli, hrách, zelí ani květák, aby nedopadli jako ten, co jednou málem znehodnotil MDŽ.