O "svůj" les (kde jsem mohla chodit i poslepu) jsem před lety přišla, když mi jej zlikvidoval kůrovec Tam jsem nacházela tolik hub, že jsem si mohla dovolit je rozdávat, a to jak čerstvé, tak sušené. Našla jsem jiný les, kde je teď ale velké sucho a nerostou ... Zkouším hledat dál, ale už to začíná být hodně daleko, ach jo ... Mimochodem, zapomněla jste do baťůžku zabalit želvičku (S tebou mě baví svět)

U želvičky je zásadní, aby o tom nevěděl tatínek...

Zajímalo by mě, jestli existuje profese „odrazovač“, anžto kam dorazím, tam houby stoprocentně nebudou. Tak bych mohl vytvořit negativní houbařskou mapu, ale v dnešní korektní době bych byl asi podezříván, že tak činím jen proto, abych mohl hamounit.

S partou kamarádů jsme se kdysi vypravili na houby. Kolega z práce měl povolení vjezdu do lesa, takže jsme dojeli docela hluboko. Na domluveném místě jsme odstavili auto, domluvili hodinu návratu a každý šel dál na vlastní pěst. Já jsem sice našel hub plný košík, ale k autu už jsem nikdy nedorazil. Nakonec jsem po pár hodinách přijel domů stopem a vlakem. Než jsem se ozval kamarádům, že jsem v pořádku, byli dost nervózní. Dnes, v době mobilů, by to nebyl žádný problém.

Tak to je skvělá historka. Patří mezi ty, na které člověk nezapomene. To já bych si vykopala zemljanku a plakala v ní dodnes.

No fakt je, že i když mi někdy leze mobil na nervy, při takové příležitosti je to ten pravý kamarád.

Přesně tak, nejenom hledání hub jsem už dávno a dávno vzdala. Mám co dělat se v lese neztratit. Takže místo koukání k zemi, koukám, jestli se dostanu vůbec domů.

No já se v lese vždy držím velitele výpravy, proto nemám čas hledat houby.

Mimo mnoho jiných mě ani houby nemilují. Silně je podezírám, že když jsem v dosahu, skryjí se nebo maskují. Ano, výstavní muchomůrky červené nacházím bez potíží, ale hřiba? Ani na magistrátu jsem ho nepotkal. Ale možná to je tím, že jsem si spíše fixoval kontrolní body, takže jsem vždy zhruba našel cestu k místu, kudy jsem do lesa vstoupil. Takže ač si na houbách pochutnám, jsem odkázán na velmi řídké dary nebo zakoupené žampiony. Ale co, aspoň mi dosud nezevšedněly.

Já jsem v sobotu odpoledne dostala misku hub od mojí hodné sousedky. Byla to nádherná vůně čerstvých úlovků a ta smaženice, kterou jsem z nich po chvíli vyrobila, způsobila domácí nadšení.

Já mám ukázkový orientační nesmysl. Manžela vždy rozesměju, neb pokaždé neomylně vykročím na tu opačnou stranu. Také máme svůj houbařský "palouček "

Takže vždycky, když se vydám na houby sama, tak nejdu vlastně hledat houby, ale jdu hledat palouček. Mnohdy palouček nenajdu, ale košík hub je vždy jistý. Přijdu domů a první otázka je " našla jsi palouček ?".. " ale, co ti budu povídat, ono je to v tom lese pokaždé nějaké jiné ".

Jaruško, děkuji za skvělý příspěvek do debaty. "Našla jsi palouček?", tak to si budu ještě dlouho pamatovat.

Ještě bych doporučil spacák, případně i menší stan. 😺

V tom případě ještě i velkou svačinu pro dobrovolníka, který mi to ponese .

Náš syn naopak, miloval když manžel předstíral, že bloudí. A tak nechodili do lesa na houby, ale bloudit.. ty hřiby byly jen vedlejší.

Miluško, no to je kouzelné. Jasně, syn se těšil na dobrodružství a nikoli na smaženici.

Ne. Kapitán, o kterého se musím starat, neb nevidí, mě odvlekl na jih. 😂

Až přijedu, houby už neporostou.

Dřív jsem chodila mooooc ráda. Hlavně na klouzky a bedly, ty vidím. 🤣

Nejlepší radu jak se v lese neztratit, jsem dostal od jednoho člověka hýřícího vtipem, humorem a nadsázkou: „Narvi na sebe co nejvíc řvavých barev, sem tam nějakou reflexní a dobrý je psí blikající obojek, světélkující tykadélka (tehdy ještě nebyly boty) a policejní odrazky našité kam se dá. Tak tě potom najdou i z tryskáče.“

Ano, přesně tohle si nosím i do lesíku, který čítá asi 12 jehličnanů.

Vašek