Taky chodíte na houby, i když nemáte orientační smysl?

Ani nevím, jestli je lepší se v lese ztratit jako úspěšný houbař s košíkem plným hub, nebo jako nekňuba s červivým klouzkem.

Věděli jste, že na našem území roste asi tři tisíce druhů hub, z nichž je takřka tři sta jedovatých, že v porovnání s jinými Evropany jsme my Češi vyloženě národem houbařů, a že už dokonce vznikla i mykomapa, která ukazuje, kde v danou chvíli houby nejvíce rostou?

Já vím, určitě máte své osvědčené místečko, kam chodíte houbařit možná od dětství, nikomu o něm ze sběratelsko-bezpečnostních důvodů nepovídáte a nějaká mykomapa vám může být ukradená. Chápu. Také máme svoji oblíbenou lokalitu. Jezdíme tam čtyřicet let, ale neodtajním vám ji. Ne snad, že bych nechtěla, houbařský hamoun věru nejsem, ale když já tam za celá ta léta pořád ještě netrefím. Moje prostorové orientace je prostinká. A pokud by mě zde rodina zapomněla, budu poustevničit tak dlouho, dokud mě nevyhledá policejní vrtulník s termovizí.

Jsou však i sváteční houbaři, pro něž je každá výprava do lesních porostů něco jako prvovýstup pro horolezce. Jedním z nich je i můj kamarád. Chystal se na houbařskou výpravu po pár vynechaných letech poprvé i s pětiletým synkem. A kolega mu v práci poradil osvědčený fígl pro případ, kdy pochod se skloněnou hlavou nepřináší kýžené houbařské výsledky a caparta začnou bolet nožičky. To se prý z košíku vyjme nějaký hodně povedený podborovák s velkou blýskavou hlavičkou a jeden ze členů výpravy se s ním vydá kupředu, aby ho na nějakém nepřehlédnutelném místě vkusně naaranžoval. Pak už se jen dítko tím směrem nenápadně navede a jeho radost z čerstvého úlovku je veliká. A motivace pro další toulání po lese jakbysmet.

Je dobré být poučen, pomyslel si kamarád, když ke fňukací epizodě skutečně došlo. Na dně košíku se v tu chvíli choulilo pár dutonožek, jeden zakrslý kozáček a jeden výstavní hřib žlutomasý. Manželce dal významným mrkáním najevo, aby odlákala synovu pozornost a hříbek putoval z košíku ke kořenu statné borovice, k níž kamarád rychle dospurtoval. A pak už oba rodiče znuděného chlapečka postrkovali, navigovali a nutili ho obhlížet okolí všech statných borovic. Po půl hodině marného hledání naaranžovaného objektu kluk řval jako túr, že má hlad a už chce jít domů a po kamarádovi chtěla jeho žena vysvětlení, proč že si vzala takového pitomce, jelikož jejich naaranžovaného hřiba už nenašel ani on.

A tak všem s chatrným orientačním smyslem doporučuji, aby se na houbaření pro všechny případy předem dobře vybavili. Do batůžku nezapomeňte zabalit svačinu, mobil, lahev s pitím, baterku, suché oblečení, sirky, nůž, kapesníky, náhradní obuv, repelent, buzolu... Co že vám není jasné? Aha, kam dáte houby? Prosím vás, budete mít v hlubokém lese co dělat s tím, abyste neztratili z očí kamarády a příbuzné, tak jaképak hledání hub.

obrázek: chatgpt.com