- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jde o typické chování skoro každé ženské v ženském kolektivu
He he, Stránská a Malá! Předpokládám, že jména jste si vymyslela, ale mě to pobavilo, protože před mnoha lety v jedné kanceláři spolu dvě dámy, nositelky těchto příjmení, opravdu seděly. Jedna z nich byla moje matka. A jak o své kolegyni občas „hezky“ mluvila, měly se ty dvě opravdu „rády“.
Jinak díky za další pěkný příběh ze života. Rád Vaše blogy čtu.
Děkuji, a teď jste naopak pobavil Vy mě, to je sympatická jmenná shoda. Ano, příjmení obou kolegyň jsem samozřejmě změnila, nedovolila bych si zveřejnit skutečná, ale že se takhle strefím, to je milé.
Jsem neskonale šťastná, že už několik let dělám ve výhradně mužském kolektivu..Sic nejčastěji řešíme armádu, stroje, či stavby, ale neexistují u nás drby, či intriky (vše si řekneme přímo) a i kdybych přišla do práce v pyžamu s čepečkem, tak mě kluci budou brát pořád stejně
Ano, přesně takhle má vypadat normální pracovní prostředí, možná dokonce ideální pracovní prostředí! To jste šťastný člověk, protože v práci trávíme ve všední dny víc času než doma.
A moc mě pobavilo pyžamo s čepečkem
Vybavila se mi spousta věcí, když jsem neznalá džungle nastoupila do zaměstnání
Popravdě, nikdy jsem nepochopila, jak si můžou dospělí lidé tak ztrpčovat život, kolik úsilí nejsou líní vložit do spřádání pletich, kterými můžou dalšího člověka třeba i zničit. A přesto tomu tak je.
no jo, tohle zažívám dnes a denně, nejhorší je, že i když se snažíte dotyčnou intrikánku odhalit, ostatní jsou slepí.....
u nás je to teď rozdělený na takové dvě skupinky a několik "nerozhodnutých"
Fakt je, že některé kolektivy si své intrikáře takřka pěstují, zřejmě aby za ostatní dělal čistky na pracovišti Ale jak jsou proti sobě dvě skupiny, tady je každá rada drahá.
To jsou vpravdě úkoly pro Hercula, Zdeňko. Myslím, že ženský kolektiv má k podobným situacím větší sklon, než kolektiv čistě mužský. Takže od chlapů moc rady nečekej.
tak třeba politika je téměř výlučně mužská záležitost a přesto tam intriky jen kvetou-takže vaše tvrzení pane Vodvářko mírně zavání misogynstvím nemluvě i nejvyšší hierarchii některých církví-tam ženu nenajdete a jak se tam přesto intrikuje, kují pikle, podvádí, lže a manipuluje
Myslím, že nikdy nic nezměníte na ženských kolektivech a jejich chování. Osobně jsem se snažila se pracovně zařadit mezi muže a to bylo o něčem jiném. Většinu pracovního života jsem strávila mezi muži v korektních vztazích, aniž by se někdy schylovalo k osobnímu přátelství,
Tak to se, Irenko, hned chodí do práce s jinou náladou, když tam na člověka nečekají podpásovky a klevety. Já jsem takových praktik taky byla v životě ušetřena, a když slyším různá nepříjemná vyprávění na toto téma, tak jsem za to opravdu vděčná.
Tak nejdřív by Simona měla asi udělat za 1), až se naučí regulovat své chování a vyjít hlavně sama se sebou, následovat by mělo za 2). Třetí bod - nebrat! No a jestli bude muset přikročit k 4), to už záleží jen na ní.
Stránská a Malá byly možná slepice, ale tohle děvče aspiruje mnohem výš. Je mi jí svým způsobem líto.
Zdeňko
Nějakých intrik se dočká většinou každý zaměstnanec(kyně), který přijde do nového kolektivu, zejména ženského. A zřídka kdy se o tom sám dozví. Já měla to štěstí, že jsem pracovala převážně v kolektivu mužském, nebo jsem měla samostatnou kancelář. Pokud se za intriky a pomluvy, jemu způsobené, rozhodne mstít, nechce se mi věřit, že by se s tím někomu svěřoval. Většina slušných lidí totiž považuje nejen intriky, ale i mstu, za chování nečestné, usvědčuje dotyčného z toho, že je stejný intrikář jako ti, kteří použili intrik proti němu. Ale pokud už se tak stalo, a on se sám chce napravit, nejlíp udělá, když z kolektivu odejde a začne jinde, s čistým štítem. Snad bude mít štěstí, že se na něho jeho špatné chování v minulém podniku neprovalí.
Při pročítání příspěvků jsem si uvědomila, jaké jsem měla štěstí, že mě nic špatného při nástupu do prvního zaměstnání, ale ani později v knihovně, nepotkalo. Byla jsem nějakou dobu nejmladší nejen v kanceláři (ekonomické oddělení), ale i v celém výrobním podniku. Kolegyně i šéf se ke mně chovali opravdu výborně, kdykoli jsem potřebovala pomoc nebo radu, nikdy se na mě nikdo nešklebil, vždycky pomohli. Samozřejmě, že tam nebylo stále vše zalité sluncem, ale to většinou patřilo ke všeobecné nervozitě při měsíční uzávěrce, kdy se kolikrát nestíhal ani oběd, a odskočení na WC se odkládalo až na krajní mez A na co ráda vzpomínám, to jsou okamžiky, kdy v nejvypjatější chvíli nad miliony čísel, se stala nějaká drobná nehoda, nebo přeřeknutí, které nás rozchechtaly a dusno bylo zažehnáno.