Stačí, že někomu stojíte za to

Slavili jste Valentýna? Neslavili jste Valentýna? Uznáváte tento svátek? Je vám svátek zamilovaných fuk?

V naší cukrárně občas mívají výborné karamelové šlehačkové dortíky. Ale fakt moc dobré. Šla jsem dnes kolem a naprosto neplánovaně jsem si řekla, že by bylo fajn, kdyby je zrovna dneska měli. A jupííí, měli.

Koupila jsem je rodičům, protože když jsem jim je minule přinesla, moc si na nich pochutnali, a maminku dneska ráno bolela záda, táta se zlobil, že je mu přes devadesát a už mu to neběhá jako v šedesáti, no prostě jsem jim chtěla zvednout náladu. A zatímco mi je prodavačka balila, rozhlížela jsem se, kdo sedí u stolečků. Až na jeden, kde dva pánové řešili něco služebního nad počítačem a složkou s dokumenty, jsem viděla samé páry slavící Valentýna baštěním zákusků ozdobených srdíčky.

No to víte, člověk má hned pocit, že by si taky rád s někým na cukrovince pochutnal, ale jak říkám, byly tam samé zamilované páry a ty dva úředníci měli sice volnou židli, ale vyhodnotila jsem, že kdybych si přisedla, určitě by otráveně roztrhali faktury. Tak jsem zaplatila, zákusky uložila do tašky, prodavačka se na mě usmála... a jako poděkování za nákup mi podala čokoládové srdíčko. Jéé, to bylo milé. A protože je to malá cukrárna, tak toto gesto zaznamenali i všichni zákazníci u stolečků a začali se usmívat nejen jeden na druhého, ale i na prodavačku a na mě.

A tak mě napadlo, že na Valentýnu je třeba krásné i to, že někomu stojíte za to, aby na vás byl hodný.

Jo a ta zamilovanost taky není na škodu.

Jak vidíte, to srdíčko jsem ještě nevymlsala :-)