- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
jsem magnet na trapasy...
Zdeni
Zdeni, super. I já mám nejraději své vlastní trapasy
Jitkooo, tak to jsem se fakt zasmála. Úplně jsem cítila tu hrůzu horkého počasí, kdy má člověk pocit, že se snad postupně vypaří. A po takové příhodě má určitě chuť se vypařit hned.
Úplně nejlepší, když aktéři trapasu se později opět potkají a musí spolu strávit určitý čas. A nakonec jsou z nich přátelé, podobně jako v seriálu "Chalupáři".Příklad, který se stal:
Cestující autobusem byl revizorem "zajištěn", protože neměl potvrzenou průkazku od zaměstnavatele (příběh z roku 1976). A řidič měl též ostudu, že nekontroloval cestujícího důsledně. Do jara 1977 se denně v pracovní dny potkávali a moc nekomunikovali, nemuseli se. Na jaře 1977 ten samý řidič přijel autobusem k podniku onoho cestujícího, aby nabral účastníky zahraničního zájezdu do Drážďan. Mezi nimi byl i ten pro řidiče "problémový", sedl si na první sedadlo vpravo od řidiče. Prvních 50 km nic, ale další cestou do NDR se oba dali do řeči, která začala informacemi o ústředním vytápění, které měl řidič doma. Při zpáteční cestě byli přátelé...
Omlouvám se, nedokáži popsat rudnutí obličejů obou aktérů při opakovaných setkáváních a mimiku v obličeji. Nakonec měli oba přirozené barvy a usmívali se.
Děkuji Vám. To je skvělá ukázka, že i situace, která zavání nepříjemností, může časem uzrát v něco velmi příjemného. Zkrátka taková situační metamorfóza.
Zdeni, tak si tady u Tebe čtu (děkuji za to) a celou dobu myslím, že nejraději vytahuji z šuplat, rukávů, kapes a různých jiných otvorů trapasy svoje vlastní. Ono to tak nějak všechny potěší a mně to neublíží (už se stejně stalo). Jsem na ně docela dobrá, jak jsem rychlá, někdy se nestačím divit, co jsem to zase stihla :-).
Tak jsem ráda, že to máš podobně a přeji do Velvar příjemný týden. :-)
Jani, já to na sebe dokonce sama vyžvaním, žádné tutlání, dávám to pěkně k dobru, aby se společnost zasmála. Přesně jak píšeš, už se stalo. Člověk by se zkrátka neměl brát zase tak moc vážně. Život tak hrozně letí, jsme tu jenom na ukázku a ještě si dělat hlavu s něčím, co za to nestojí.
Děkuji za přání, doufám, že jsi týden taky dobře odstartovala.
Zdeni, veselý blogy, to je hotovej balzám
Zuzko, musíme si ho aplikovat co nejčastěji, nikdo jiný to za nás neudělá
Ale Ty to umíš hodně kvalitně i na vážno, i to je pro vnímavého čtenáře radost!
V době mého dááávného mládí byl trapas i křivý šev na punčoše. Vykukující ramínko od podprsenky už bylo na sebevraždu. Jó, časy se mění.
Můj největší trapas ale pochopí jen ženy, protože mužům se to nemůže stát.......
Vzpomínám, když jsem jako malá jezdila k babičce, tak největším zážitkem pro místní drbny bylo, když se na tancovačce některému z děvčat při tanci vyhrnula trochu víc sukně a vykouklo jí kombiné.
Trapasy jsou můj denní chleba, počínaje zapomínáním jmen studentů konče výpadky paměti (té mojí samozřejmě) u tabule.
Díky za pobavení.
Jo, to jsou životní kruťárny. Teď záleží na tom, jestli se víc smějou studenti nebo Ty.
Loni jsme měli sraz ze školy po pětadvaceti letech a to jsem koukal co jsem radši zapomenul
Mně se teda opravdu, ale opravdu NIKDY žádný trapas nestal!
Ano, některé trapasy je těžké si zapamatovat