Ráda bych vzkázala do parlamentu, že to nás v žádném případě neomlouvá

Historie, je prý něco, co se nikdy neudálo, sepsaná někým, kdo při tom nebyl. V tom případě jsem zvědavá, co se za pár desetiletí asi dočtou o nás?

Jak nám ukazují různě přešívané dějiny, kdy si vždy „současní krejčí“ přeměřují obnošené šatstvo úplně jiným metrem, aby na ně mohli tu přišpendlit nadýchané volánky, zkrátit rukávy nebo ustřihnout a zakázat fiží, protože rozhodli, že se to dnes nosit nebude, tak je docela dobře možné, že se o nás jednou dočtou, že jsme žili úplně jinak, než jak dnes žijeme.

Už mockrát jsem se zamýšlela, pokud bych se pasovala do té krejčovské role a mohla si sukni střihnout dle vlastního vkusu, ve kterém historickém období bych ji chtěla nosit? No hned jsem zavrhla krutý středověk. Ta doba nebyla přívětivá, a k nám děvčatům teprve ne, ale možná bych byla ochotna dosadit svoji přítomnost někam na začátek 12. století. Tehdy se totiž začala nosit kurtoazie. To je něco, co bych s láskou vítala i dnes. Nejde o klobouk či šněrovačku, ale o souhrn pěkného chování, jakými jsou dvornost, pozornost, rytířskost a zdvořilost.

Nepohrdla bych ani Francií na začátku 19. století. Chtěla bych totiž kamarádit s Napoleonem. Tento geniální a charismatický muž mě již od školních let fascinoval. Připadal mi úžasný od palců u nohy až po třírohý klobouk. Moc ráda bych se ho totiž na pár maličkostí zeptala.

A časovým posunem zpět do současnosti bych se s chutí zastavila a chvíli pobyla v šedesátých letech minulého století, a to kvůli všeobecné euforii v naději na lepší život, kvůli báječné hudbě The Beatles, Elvise Presleyho, Roye Orbisona, Boba Dylana a mnou zbožňovaného francouzského zpěváka, skladatele, textaře a skvělého kytaristy Huguese Aufrayho. A taky kvůli báječným filmům, které se tehdy točili u nás i ve světě a dodnes nemají konkurenci. Ach, jak bych chtěla stát pod pódiem, na kterém Janis Joplin zpívá Cry Baby nebo Piece Of My Heart… vždyť já v duchu řvu spolu s ní často i teď.

Jak vidno, z každé doby bych ráda mlsala ty chutnější stránky života. A proč ne? Je mojí volbou, kde bych tu svoji nepřešívanou sukni chtěla nosit. Ostatně, jak jsem v úvodu uveřejnila nadsázku, která nemá autora, historie je něco, co se nikdy neudálo, sepsaná někým, kdo při tom nebyl. A tak raději žijme teď. Zkusme se vykašlat na pravdy, o kterých stejně každý říká, že má tu svoji. Žijme, jak nejlépe dovedeme, a jak nás to těší. Jak jsem už zmínila, tak je možné, že se za pár desítek let o nás stejně dočtou, že jsme žili úplně jinak, než jak dnes žijeme, a taky že jsme si mysleli něco úplně jiného, než si myslíme.

Ráda bych dnes vzkázala do parlamentu, že to nás ale v žádném případě neomlouvá.

P.S. A co vy? Existuje nějaký historický okamžik, při kterém byste rádi byli osobně?

JANIS JOPLIN - PIECE OF MY HEART