Před srazem abiturientů a blogerů se nevylepšujte

Věřte tomu, že pokud jdete na jakýkoliv sraz lidí, kteří se osobně vidí jen jednou za delší čas, ať už jde o sraz abiturientský či slavnostní setkání blogerů, a vylepšíte svůj vzhled, nebudete tam vítáni.

Jednak vám to tam pak může slušet víc než ostatním, a to o vás v rámci kolektivu nic pěkného nevypovídá. Ale hlavně… vždyť vy svým vylepšeným zjevem ztížíte všem přítomným svoji identifikaci. Zažila jsem například, jak si na jednom z abiturientských srazů spletl bývalý předseda naší třídy obsluhující personál se členy učitelského sboru a kolem půlnoci vyčítal šatnářce špatnou známku z vlastivědy. A mojí kamarádce se stal trapas, když se k ní na parkovišti u samoobsluhy hlásila paní, která jí nebyla nijak povědomá. Ale po pár slovech usoudila, že se zřejmě znají z bývalého zaměstnání, kde ale kolektiv čítal desítky lidí, tak se jí stále nic konkrétního nevybavovalo. A paní kamarádce zalichotila, že jí to moc sluší, že se vůbec nemění, což je pravda. Načež ona chtěla být též zdvořilá a oplatila paní konverzačním klišé: „Však vy taky vypadáte pořád stejně.“ A paní uraženě vyštěkla: „Jak to myslíte, že vypadám pořád stejně, vždyť jsem shodila 20 kilo, víte, co mi to dalo práce?“, mávla rukou a naštvaně odešla.

Víte, lidi jsou k sobě dneska hrozně nezdvořilí. Například dnes se v Praze koná slavnostní sraz blogerů. Já už vidím, jak si pánové holí tváře, dámy depilují cokoli, co zavání nežádoucím porostem, šatí se do oděvů, které jsou z kategorie božíhodových, prostě se snaží, aby vypadali líp než obvykle. A můžou mezi nimi být dokonce i tací, kteří si už pár týdnů ubírají na porcích jídla tak, že větší část jejich oběda tvoří porcelán a na něm pár zeleninových exemplářů. Chápete ten problém? Mezi početnou skupinu blogerů, kteří se celý rok neviděli, přijde třeba blogerka s pasem užším o 12 cm než vloni, na mahagonových vlasech blonďatý přeliv, make-up o dva tóny světlejší, místo brýlí kontaktní čočky, prostě kočka blogerka. A ostatní se musí během večeře špitavě dohadovat, kdo to je? Každý tipuje někoho jiného, méně vnímaví pánové nazdařbůh jmenovitě tipují i ty ženy, které s nimi prokazatelně sedí u stolu a vypadají úplně stejně jako vloni. Už chápete? Naše imaginární blogerka se sice cítí skvěle a ví, že jí to sekne, že její snaha nebyla marná, ovšem ostatní tím vystavila trapné situaci.

Já mám lidi ráda a nikdy bych jim podobnou kulišárnu nevyvedla. Nemyslete si, taky bych ráda zhubla a vytřepala si pár tukových polštářků, nejsem líná si odepřít pár večeří a sypat míň cukru do kafe. Ale copak bych to ostatním mohla udělat? Takhle přicházím každých pět let na abiturientský sraz v neměnném provedení a spolužáci mě mají rádi, protože hned u vchodu každý volá, že přišla Ortová, ale ještě nikdy při mém vstupu nevolali, že se dostavila Kudláčková, nebo že by to byla Šimková?

A tak jsem posledních pár týdnů na jídle neskrblila a konzumovala vše s chutí, a to vše jen proto, aby mě blogeři po roce na srazu všichni spolehlivě poznali. Prostě jsem je nechtěla uvést do rozpaků. Ale ta moje zdvořilost se mi tentokrát nevyplatila. Výsledkem je, že mě škrtí kalhoty a na sraz jít nemůžu, protože mě bacil nějaký bacil a zahnal mě do postele.

Tak se tam, prosím, dobře bavte i beze mě a navzájem se všichni poznejte! A já jdu chroupat brokolici a celaskon.

P.S. Kdybyste si nemohli vzpomenout, která já jsem, tak vypadám stejně jako vloni :-)