Pozor, důležité: Připravte si svoji krabičku poslední záchrany

Kamarád Petr si do krabičky dal kartičku zdravotní pojišťovny. Až ho ztroskotaného v divočině najdou, nebude mít oplétačky se zdravotníky.

Za skautských dob Jaroslava Foglara se veliké módě těšila krabička poslední záchrany. Byla naplněna několika nezbytnostmi pro přežití, z nichž každá zastávala jiný stupeň použitelné důležitosti, a každá měla posloužit člověku, který se ocitl sám, v úzkých, v pěkné bryndě, a hlavně v nějakém civilizací nedotčeném místě, zkrátka, až bude nejhůř. K samozáchranářskému použití zde byl například pětadvacetník na telefon, motouz, jehla a nit, svíčka, sirka a škrtátko...

Copak v dřívějších dobách, to bylo lidem hej. Technický pokrok se batolil v plenkách a pro obyčejného člověka bylo vše mnohem přehlednější. Tehdy obsah krabičky jistě postačoval, ale co dnes? Co bychom si do ní dali my, když pětadvacetníky nejsou?

Rozhodla jsem se vyzvídat mezi známými, a při každé jen trochu vhodné příležitosti jsem jim kladla otázku, co by si dali do krabičky poslední záchrany oni? Moji respondenti se sice snažili, ale nepřistupovali k problému s dostatečnou pokorou a vážností. Což se projevovalo třeba tak, že si pod termínem nedobrovolný pobyt v opuštěné pastoušce evidentně představovali víkendovou nemovitost, kde je klid, a kam jim dvakrát denně přivezou noviny a pizzu. Výsledek mého výzkumu je proto přinejmenším diskutabilní. Posuďte sami.

Kamarád Petr má názor poměrně jednoznačný. On by si do krabičky dal především kartičku zdravotní pojišťovny, protože až ho coby ztroskotaného v divočině najdou, nebude mít při poskytování první pomoci oplétačky se zdravotníky. Mohou ho resuscitovat bez nebezpečí, že jim zákrok nebude uhrazen. Do té doby mu legitimace může sloužit třeba jako škrabka, naběračka, drbátko a podobně.

Desetiletá sousedovic Helenka by si prý do krabičky uložila stravenky na oběd do školní jídelny. Marně jsem ji zrazovala, že by jí v džungli byly houby platné, protože je málo pravděpodobné, že by tam s ní uvízla i kuchařka a porce nudlí s mákem. Helence jsem pak lstivě podsouvala myšlenku, aby si do krabičky ihned zapakovala zobcovou flétnu. Zapakovat proto, že až z ní bude v nouzi vyluzovat ty skučivě příšerné zvuky, nemohou ji záchranáři minout. A ihned proto, že to momentálně zachrání nás a budeme mít doma konečně chvíli klid od její pravidelné hudební produkce.

Někteří techničtí poblouzněnci, jako například inženýr Skořepný s manželkou, trvali na tom, že jejich krabičkou poslední záchrany je laptop. Když jsem se je pokoušela zviklat dotazem, jak by s ním hodlali na pustém ostrově rozdělat oheň, tak mě po zbytek návštěvy rozčileně pozorovali, abych snad jejich miláčka nepoužila na podpal.

Neotřesitelnou představu o obsahu krabičky má můj šestiletý synovec. Jonáš by si do ní dal mobil. „A co když ztroskotáš v místech, kde není signál a nedovoláš se? Budeš sám, začne se stmívat, kolem divné zvuky, máš hlad, tak co pak s nefunkčním telefonem?“ snažila jsem se ho přivést na jiné řešení. „To nevadí,“ trval Jonáš tvrdošíjně na svém, „tak napíšu mámě esemesku, aby mi honem přinesla tu krabičku poslední záchrany.“

Někteří vzdělanci z řad mých známých tvrdili, zřejmě pomýleni anketními otázkami ve společenských týdenících ve smyslu: „co by sis s sebou vzal na pustý ostrov,“ že by v krabičce chtěli mít rodný list a něco ke čtení.

Nejzodpovědnější přístup k zadanému tématu projevila poslední zpovídaná, sestřenice Blanka, která má již léta pro všechny případy připraven ibalgin a slovník cizích slov.

A teď jste určitě celí nedočkaví, co bych si do krabičky naštosovala já. Cha, to budete koukat. Víte, co jsem nakonec zjistila? Dneska si každý může koupit vodotěsný balíček poslední záchrany ve specializovaném obchodě. Obsahuje třicet osm předmětů, které poskytnou teplo, úkryt a energii v život ohrožujících podmínkách od pouště až po Arktidu a možná i v městské hromadné dopravě. Kromě již tradičních nezbytností, které využívali hrdinové z Foglarových knih, tam nově naleznete například signální zrcátko a píšťalku, žvýkačku, energetický bonbon, antiseptickou utěrku, instantní polévku, žiletku, kompas a návod, jak přežít. Musíte uznat, že je zde pamatováno snad na všechno. Někomu z balíčku možná vyskočí i daňový poradce.

Tak vidíte, člověk, aby se dnes bál v přelidněném městě vstoupit na přechod pro chodce i s reflexními nášivkami, ale pro osamělý život v pralese je s balíčkem poslední záchrany v bezpečí.

Co naplat, vlezlá civilizace mnoha lidem způsobila nevratné postižení, které jim brání státi se přírodními hrdiny. Může se projevit tím, že kupříkladu i v nejzapadlejší skalní průrvě hledají zásuvku na elektriku. A za největší pomstu civilizace bych považovala, kdyby ji tam opravdu našli.