Nic není ztraceno, Zdeni, teď přijdou rychlé ranní kávy předškolní, možná i nějaké kratičké přestávkové a hlavně poklidné pozdně odpolední a podvečerní. 😺☕

Jeníčku, Ty jsi na té hrůze našel přece jen něco půvabného !

Taky jsem nesnášel konce prázdnin. Přece jen trvaly dlouhé dva měsíce. Teď zase nesnáším, když mi končí 3 týdenní letní dovolená. Ale 2 měsíce byly dlouhá doba, která i tak utekla dost rychle. 3 týdny jsou ještě nic :-)

Jako dítě jsem konec prázdnin těžce nesla. Jako dospělá též, protože pro mě znamená i ustupující léto a kratší dny, a s tím se smiřuji nerada.

Kafe v klidu nemám nikde, a to ani neučím. Buď mě od něj tahají pacienti nebo mě doma udržuje ve střehu mladej pán.😸

To mi připomnělo, jak jsem minulý týden půjčovala v knihovně i v dospělém oddělení, protože kolegyně měla dovolenou. Ráno jsem si udělala takový mrňavý kafe a nechala ho stát u konvice, protože právě přicházel první čtenář a pak další a další... Když jsem v poledne zavřela, kafíčko jsem do sebe konečně kopla, bylo krásně studené.

Dokud jsme vychovávali děti, představoval pro nás konec prázdnin návrat k normálu, když už zase začaly fungovaly školy a školní družiny a člověk nemusel řešit hlídání dětí tábory a babičkami (pokud byla ta možnost). Jestli jsem něco nenáviděl, byl to konec vánočních prázdnin, zvlášť když Nový rok připadl na neděli a 2.ledna se šlo do práce.

Ano, druhý leden v pondělí, to je taky o nervy !

Nenáviděla jsem konec prázdnin celý život.

Přestala jsem učit a mám klid. 😉

Proč jste tedy do toho šla, další zbytečná Mgr?

Všechno, co nás v životě potkává, je dobré. I ten první školní den, setkání s kamarády a učiteli po dvou měsících nebo setkání se zcela novými lidmi, vše je krásné a na vše se člověk může těšit. TĚŠIT SE.

Jarmilko, to máte sice pravdu pravdoucí, ale přesto jsou v životě chvíle, okamžiky a někdy právě třeba i dva měsíce, po které by člověk čas nejraději zastavil nebo alespoň zpomalil. Já jsem takto prázdniny vnímala jako dítě a kupodivu mi to zůstalo až do dospělosti, kdy už dávno se školou nic povinného nemám .

Zdeni, krásně napsáno. Zítra budou vykračovat poprvé i mí dva vnoučci, tak jsem z toho načisto nostalgická a naprosto jasně se mi vybavuje ten MŮJ první den!

Jitu, tak to bude pro oba velký den a věřím, že pro Tebe taky. Budu na vás vzpomínat.

První zamrazení v zádech přicházelo s prvním srpnem - Božínku, to už je polovina prázdnin pryč! Ale člověk to hned hodil ve víru pokračujícího koupání, výletů a lenošení za hlavu, protože "za měsíc" bylo v tom věku těžko představitelné. Jenže sluníčko ztrácelo sílu, ubývalo koupání, přibývalo deště (tehdy v půli srpna už bývalo o poznání chladněji) a pak tu najednou byl poslední týden - bartolomějská pouť, návrat do paneláku do města, kde jsme na starších klucích vyzvídali, jak moc je ta třetí (čtvrtá, pátá,...) třída těžší. A oni že jo, že je o poznání těžší, ale dá se tím proplout...Učitelky už chodily týden do školy, kde pro nás a souha ředitele špendlíkovaly optimistické a politické nástěnky (Buď čestným pionýrem / 29.8. SNP) a my se jednoho zamlženého zářijového rána opatrně a neochotně došourali na školní dvůr, kde už si nás účy odchytly, zorganizovaly do pochodového tvaru a odvedly do tříd...

Spadla klec protože nejbližší nadějí zůstalo až Mikulášské povyražení a Vánoce...

Potvrzuju

Ivanko, děkuju. Já vím, že člověk čas nezastaví, ale kdyby to tak alespoň někdy šlo.

"Jardo, vstávej, ode dneška zase musíš do školy!" "Né, mě se nechce..." "Vstávej, nebo přijdeš pozdě a budeš mít ostudu hned první den!" "Nejdu, stejně se mi tam kluci i holky smějou..." "Tak to kdyžtak řekneš učitelce." "Né, nejdu, učitelé mě taky nemaj rádi..." "Vstávej, opravdu tam musíš, už tam na tebe všichni čekají!" "A próč?" "No protože seš jejich ředitel."

Anooo, to je skvělý a zároveň krutý vtip, tedy pro ředitele, že jo .